Už jsem na to myslela tolikrát, že se s vámi podělím o to, jak jsem moc ráda za věci, které jsme pro Olího pořídili, u kterých mám pocit, že se opravdu vyplatily. Je jasné, že většina výbavy pro miminko, je na chvíli. Jak dítě roste, už z toho spoustu nepotřebuje, je na to velké anebo si maminky pořídí něco jiného, co jim a dětem vyhovuje víc. Já se před těmi dvěma a něco lety snažila vybírat takové, aby byly hlavně bezpečné a pohodlné pro dítě, aby se mi líbily, to taky samozřejmě 
a abychom je já nebo syn mohli případně využít delší dobu.
A tyhle tři nebyly vůbec špatná investice:
Kočárek
Byl první, o kterém jsem uvažovala. Manželovi se líbil, ale stejně jsme se ještě dívali i na jiné typy, abychom měli srovnání. Viděli jsme jich hodně, ale nakonec to vyhrál ten první, tedy Baby design Dotty Denim. V obchodě nám tehdy řekli, že hlubokou korbu budeme mít na dítě zhruba půl roku, pak se obvykle přechází na sporťák. Ten je u tohoto kočáru až do tří let dítěte. A i když jsem věděla, že tak dlouho ho nejspíš používat nebudeme, ta koupě se vyplatila. V hlubokém se Olí vozil určitě do deseti měsíců. Celkem mu trvalo, než si sám sednul. Bylo to na něm, jak to cítil a rozhodl se, sednout si až později. A protože v polosedě měl být jen v jídelní židličce a v autosedačce, sporťák jsem na něj začala používat až někdy v jedenácti měsících. Vydržel v něm ještě letos na jaře. Až před létem jsem sporťák definitivně vyměnila za golfky. Každopádně z kočárku jsem strašně nadšená. Za ty dva roky mě ani jednou nenapadlo, že bych potřebovala jiný. Absolutní spokojenost. Věděla jsme od kamarádek, že když si koupily kočár, za pár měsíců už sháněly jiný, protože s ním nebyly tak spokojeny. Ale já si vážně nemůžu stěžovat. Vybrala bych ho znovu, protože nás nikdy nenechal ve štychu a vozit jsem si ho užila i hodně dlouho.
Přebalovací pult
Tohle byla u nás trefa do černého. Vím, že některé maminky ho ani nemají, že si koupily jen přebalovací podložku, kterou můžou položit kamkoliv a moc si to chválí. Já, aniž bych jako prvorodička měla nějaké zkušenosti, jsem ho chtěla za každou cenu. Chtěla jsem komodu, ve které budu mít Olího oblečení a jednoduše si pro ně jen sáhnu, zatímco Olí bude ležet nahoře na podložce. Od začátku je to pro mě strašně užitečná věc, kterou používám dodnes. Každý večer po koupání na něj Olího posadím /vleže už by to šlo dost těžko 
/ a pohodlně ho namažu krémem a připravím na spaní. Je na to už tak zvyklý a zatím nám to tak pořád vyhovuje. Než ho převléknu do pyžama, prohlíží si tam knížku nebo si hraje a já mám všechny přípravky při ruce. A krom toho, vůbec nevím proč, ale miluju komody. Strašně se mi líbí ten kus nábytku a vím, že až přebalovák zruším, zůstane Olímu šikovná skříň, odkud si už zvládne vzít oblečení i sám. Mimochodem, ještě pár centimetrů a dosáhne i na vrchní šuplík. 
Houpací lehátko
Když jsme se manželem rozhodovali, jestli lehátko koupit, nejvíc jsme řešili, jestli ho to bude bavit a jak dlouho mu tak může vydržet. Zkrátka, jestli to má vůbec cenu. Vzali jsme ho, ale Olí z něho zpočátku tak nadšený nebyl. Jako miminko začal po chvíli plakat. Slibované uspávání při houpání se tedy nekonalo. Až později, když už byl větší, mu přicházel na chuť. A co myslíte? Lehátko má dodnes v pokojíku a strašně rád se v něm houpe. 
Váhově do něj ještě může, i když už je to „tipťop“, akorát nohy si vždycky složí do tureckého sedu. Předtím si ale sám pustí melodii a takhle tam vydrží klidně i dvacet minut. Pak tam vystřídá všechny hračky a někdy si tam vleze i s nimi. Tolikrát se už manžel ptal, jestli to lehátko neuložíme, ale zatím by to byla škoda. 
Taky máte nějakou hodně oblíbenou věc, o které si myslíte, že byla dobrá investice? Podělte se s námi.
