Včera se mi stalo něco, co mě děsí stejně jako všechny mámy a táty. Teda u mě to nakonec nebylo tak strašný, ale…
Jela jsem se synem navštívit moje rodiče. Až na nějakou tu uzavírku, zúžený provoz a zácpy jsme dojeli dobře a užívali si hezký den. 
Když byl čas na Olího odpolední spánek, vzala jsem klíče od auta, otevřela kufr a klíče položila vedle, zatímco jsem vytahovala kočár. Složila jsem ho a automaticky zavírám kufr. V tu chvíli mi blesklo hlavou, že klíče jsou uvnitř, tak jsem ještě natáhla ruku…dveře kufru byly ale rychlejší. Zkusila jsem ho otevřít znovu, abych si klíče vzala a nic. Kufr byl zamčený! Celé auto bylo zamčené! „Tak! A je to!,“ utrousila jsem.
I když jsem byla na sebe naštvaná a nevěděla jsem, jak to vyřeším, byla jsem klidná. Žádná panika a to z jednoho jediného důvodu. Neměla jsem dítě v autě! To mám v hlavě už tak zakódované, že pokud mám syna uvnitř, nedovolím si klíče pustit z rukou ani nikam odkládat. A tak, když jsem teď věděla, že si Olí spokojeně hraje na zahradě a je v bezpečí, klíče jsem odložila s tím, že si je hned vezmu. Dopadlo to, jak to dopadlo. Proti tomu, kdyby ale v autě seděl syn, to byla jen docela malá nehoda, kterou jsem vyřešila tak, že jsem zavolala manželovi, který když skončil v práci, přijel za námi i s náhradními klíči. Naštěstí to nebylo přes půl republiky, ale „jen“ hodina od Prahy.
Po tom mém zážitku jsme si se sestrou připomněly, jak se před x lety zamknul v autě její syn, můj synovec. Mohly mu být asi tři roky. Dodnes to mám před očima. Tehdy se kolem auta seběhla celá ulice a všichni vymýšleli způsob, jakým to auto „zaručeně“ odemknout. Nejbezpečnější stejně nakonec bylo, dojet pro druhé klíče. I když to tenkrát tak jednoduché nebylo.
S tím, že bylo dítě zamčené v autě, jsem se ale setkala i u mých mnoha kamarádů. I když děláme maximum, aby k takové situaci nikdy nedošlo, bohužel se stane. A dokážu si představit, jak zoufalí rodiče musí být a co prožívají za chvíle, které jim můžou připadat dlouhé jak rok. A to nemluvím o tom děcku uvnitř.
Přemýšlím, co všechno může člověka napadat, aby co nejrychleji otevřel zamčené auto. Ne vždy to je ale bezpečné:
- Rozbít okno – i když byste našli cihlu, tohle se vůbec nedoporučuje!!! Hrozí, že sklo dítěti ublíží.
- Co nejrychleji sehnat “týpka,” který hravě otevře zámek u dveří drátem – akorát tady se nedá zaručit, že všechny, které oslovíte na ulici nebo poblíž, to dokážou nebo se k tomu budou chtít přiznat.
- Náhradní klíče – ideální varianta. I když ne vždycky jsou k mání a na blízku.
- Autozámečník – zavolat nějakou servisní službu by bylo bezpečné, otázkou je, odkud a za jak dlouho by přijela.
- Navést dítě, jak auto zevnitř odemknout – tady je šance jen u starších dětí, které by to už chápaly a zvládly.
Asi se najde víc způsobů, tak možná poradíte. Každopádně nám všem přeju, abychom žádný z těch způsobů nikdy nepotřebovali! 
