Na TikToku se objevil nový trend, který přináší úlevu a úsměv zároveň – horizontální rodičovství. Ale nemluvíme tu o žádné hluboké výchovné filozofii, nýbrž doslova o rodičovství v leže.
Jde o styl, kdy vychováváte potomky z pohovky, postele nebo dokonce z podlahy. Ideálně bez zbytečného pohybu, zato s velkou dávkou kreativity a trpělivosti. Tato “ležící forma” má ale hned několik podob a významů – ať už jde o vtipný trik unavených rodičů, nebo o seriózní filozofii rovnocenného přístupu. V následujícím článku se podíváme na obojí s humorem i respektem, ale hlavně s praktickým přístupem k tomu, co skutečně funguje.
TikTok trend
Klasický příklad. Rodič leží na břiše a na zádech má tričko s piškvorkami. Děti do něj kreslí fixami a vy si zatím můžete dát deset minut klidu. Tomuhle se říká win-win situace. Na sociálních sítích je plno dalších kreativních ukázek – rodiče “hlídají” vleže, zatímco děti přelézají “spící sopku”, nebo si hrají na “operaci” a prozkoumávají nohu, která se nehýbe.
Rodiče si horizontální rodičovství rychle oblíbili. Nejen že děti zabaví, ale zároveň jim to pomáhá překonat únavu. Když člověk leží na břiše a na zádech má nakreslené piškvorky nebo silnici pro autíčka, může chvíli odpočívat, zatímco dítě se baví. I pár minut klidu v horizontální poloze může být malým zázrakem v náročném dni matky.
Je to jednoduchý, vtipný a funkční způsob, jak spojit péči o dítě s alespoň minimálním odpočinkem. Je tedy zjevné, že tato verze horizontálního rodičovství není ani tak styl jako spíš forma přežití. Laskavý, kreativní a hlavně únavou podmíněný způsob, jak zvládnout další hodinu, než bude večerka. Rodiče, kteří někdy museli z gauče dohlížet na bezpečnost dětské hry, se v tom zaručeně poznají. A pokud ne, gratulujeme – pravděpodobně jste nadpřirozená bytost.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Horizontální x vertikální
Ale pak je tu ještě jiný význam pojmu horizontální rodičovství – ten psychologický. A to už je jiná káva. I když možná pořád v leže. Ve výchovné teorii se pojem horizontální rodičovství používá jako protiklad vertikálního. Zatímco vertikální model klade důraz na autoritu, moc a kontrolu rodiče, horizontální model vychází ze vzájemného respektu, dialogu a důvěry.
Dítě není “malý voják, co má poslouchat každé slovo”, ale váš partner na cestě životem. Rodič je průvodce, ne šéf. Není to o tom, že “co řeknu, to platí”, ale spíš laskavé “pojďme si o tom promluvit”. Dítě má právo vyjádřit nesouhlas, ptát se, přemýšlet.
A rodič se učí trpělivě odpovídat, naslouchat a co je nejtěžší – ustoupit, když to dává smysl. Tento přístup se inspiruje v respektujícím rodičovství, Montessori pedagogice nebo třeba v takzvaném attachment parenting.
foto zdroj: Unsplash
Zkusíte to?
Ano, když si to nepopleteme. Ležet na gauči a vymýšlet, jak dětem zabavit ruce, je v pořádku. Děti nepotřebují dokonalé rodiče s nekonečnou zásobou výtvarných workshopů – potřebují dost dobré rodiče, kteří jsou přítomní, i když jsou unavení, nevyspalí a mají kafe už studené.
A pokud to znamená malování fixou po zádech, pískoviště z deky nebo pexeso na lýtku, tak ať. Humor a tvořivost jsou někdy víc než další kroužek. A ano i tomu druhému horizontálnímu – tedy rovnocennému přístupu. Dítě není protivník, kterého musíme přechytračit, ani podřízený, který musí poslouchat na slovo.
Může být partner v rozhovoru, ale s rodičem, který ví, co platí. Když nabídneme bezpečný prostor, kde je slyšet, ale kde existují hranice, dáváme mu něco víc než svobodu: dáváme mu jistotu. Takže horizontálně? Jasně. V leže, v klidu a s humorem. Jen nezapomeňme občas vstát – alespoň kvůli té hranici mezi výchovou a výmluvou.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, mother.ly, janetlansbury.com