Na alkohol se v Česku pohlíží jako místní folklor. Kdo nepije, je divný a nudný, často si v partě přijde nemístně. Na vysokou toleranci k pití se snaží upozornit iniciativa Suchej únor.
Iniciativa se snaží o to, aby se lidé zamysleli nad tím, jestli potřebují po každém jídle opravdu skleničku vína či piva. O tom, jak se její zakladatelé stali trnem v oku unii dovozců lihovin, se rozpovídal spoluzakladatel Petr Freimann v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
Jak vidíte alkoholismus a spotřebu alkoholu v Česku jako spoluzakladatel iniciativy Suchej únor?
Zrovna nedávno o nás vyšla hanlivá zpráva od dovozců lihu, že Suchej únor je nebezpečná aktivita. Je to velmi paradoxní, když dnes víme, že na léčbu alkoholismu jde přes 60 miliard. Česká alkoholová kultura je velmi intenzivní a negativní dopady jsou zřejmé. Ta unie dovozců se tak trochu střelila do kolene, protože poukázala na to, aby lidé vědoměji přistupovali k alkoholu. Nemusíme za každou cenu “lejt”, nemusíme si vždycky něco dávat, můžeme to střídat s nealko drinky nebo něčím kvalitnějším. Lidi to začínají víc vnímat, víc vnímat své zdraví, jak na něj alkohol působí. Nikoho netlačíme, nementorujeme, ale nabízíme možnosti si vyzkoušet nepít.
Proč jste započal aktivitu Suchého únoru?
Já jsem nebyl úplně na začátku, kdy to vzniklo jako nápad, ale byl jsem u toho, kdy jako tým jsme to započali jako profesionální kampaň. Myslím si, že každý má kolem sebe někoho, kdo s těmi závislostmi tahá za kratší konec, takže si myslím, že je to téma všech. A každý má nějakou svou závislost a nezávislost, nad kterou se může během toho měsíce zamyslet a něco pro sebe udělat. Je tu spousta lidí, kteří mohou jiné inspirovat svým příběhem, aby si svůj vztah k alkoholu uvědomili, protože dobře víme, že ta sebereflexe je často to nejtěžší a také nejdůležitější. Abychom si prostě řekli, že se třeba nad tím máme zamyslet.
Byly i negativní reakce na Suchej únor?
Má to dvě úrovně. Jedna je od provozovatelů restaurací a hospod, ale to se extrémně to obrátilo. Neskutečně roste alternativa nealkoholických nápojů, z čehož máme radost. Přijde mi to skvělé i pro spotřebitele. Můžu jít do toho podniku a nemusím přemýšlet, jestli si dám vodu nebo Colu, ale mám tam deset různých variant. Tohle podle mě kvitují všichni. Než abych nadával, proč to nejde, tak hledám cesty, jak to půjde. Trend západu doháníme. Druhá úroveň jsou jednotlivci. Vždycky se ozve někdo, kdo nám řekne, že mu nebudeme přikazovat, kdy má a nemá pít. Na toto se snažíme s lehkostí říct, že nikomu nic nepřikazujeme, ale je to nabídka nějaké komunity, která je velmi podpůrná. Lidi to spolu sdílí a je to příležitost, kterou nabízíme. Jestli se někdo rozhodne bojkotovat Suchej únor, je to jeho volba.
Já jsem se setkala i s tím, že někdo drží třeba Suchej leden, protože prostě v tom únoru nechce jít s davem.
Ať klidně lidi drží duben či březen, je to jedno. Hlavně ať vydrží. Suchej únor už je určitá komunita, která se v tom podporuje. Nějaký efekt to tam má, ten měsíc si může kdokoliv kdykoliv vyzkoušet. Měsíc je dobrý na to, abychom si vyzkoušeli, jak jsme na tom s pitím.
Celý rozhovor najdete v podcastu (ne!)ZÁVISLÁ.
Foto zdroj: se svolením Lucie Šaléové
Autorka článku a podcastu (ne!)ZÁVISLÁ Lucie Šaléová je maminkou, novinářkou a bojovnicí za lepší duševní zdraví. Ve spolupráci s nemocnicí Motol pořádá besedy pro děti, které trpí závislostmi, poruchami příjmu potravy, úzkostmi a depresemi. Její podcast se věnuje životním příběhům celebrit, ale i rozhovorům s odborníky.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, Lucie Šaléová – autorka podcastu (ne!)ZÁVISLÁ
