Přemýšleli jste někdy nad tím, jak komentáře naší postavy, sociální sítě a (nejen) blízcí, formují náš vztah k jídlu a sobě samým? Já to vidím dnes a denně. Pracuji jako nutriční specialistka.
Nevyžádané komentáře bolí. O tom snad ani na minutu nikdo z nás nepochyboval. Často jde o zdánlivě nevinné poznámky pronesené s úsměvem, a přesto dokážou ovlivnit člověka na dlouhou dobu, někdy i na celý život. V naší nutriční poradně se setkáváme s mladými dívkami i chlapci, ale také s dospělými, kteří si kvůli podobným komentářům vytvořili nezdravý vztah k jídlu i sobě samým. Často to začíná jednou poznámkou od babičky, rodiče, učitele nebo třeba lékaře, končí to celoživotním bojem se sebepřijetím, poruchami příjmu potravy nebo chronickým držením diet.
Nevyžádané věty, které bolí:
- No ty ses nám nějak zakulatila.
- Jez, musíš mít velké svaly, abys byl pořádný chlap.
- Neměla bys zkusit nějakou dietu?
- Vypadáš, jako bys měl/a anorexii.
- Tebe je teda kus!
Sociální sítě jako ideál krásy
Dnes k těmto komentářům přibyl ještě jeden silný faktor – sociální sítě. Instagram, Facebook, TikTok a další platformy nám denně ukazují „dokonalá“ těla, často upravená filtry nebo dosažená extrémními dietami a nerealistickými tréninkovými plány. Uživatelé sdílí jen to, co se jim hodí, ideálně vysportované břicho při správném světle, zpevněné pozadí vyšpulené do objektivu, a ne realitu, která zahrnuje nafouklé břicho po obědě, celulitidu nebo normální změny váhy během měsíce a nedokonalou pleť.
Nejsou to jen mladé dívky a chlapci, kteří tráví hodiny denně porovnáváním se s těmito „ideály“. Díky tomu pak snadno propadají pocitu, že nejsou dost dobří. Čím více lajků získá vyretušované tělo influencerky, tím více se zdá, že to je jediný správný standard krásy. Vytváří dojem, že jde o formu uznání a respektu. A kdo se do tohoto standardu nevejde, není „hodný“ lásky, úspěchu nebo uznání.
Když nás chce partner „změnit“
Tlak na dokonalé tělo ale často bohužel nekončí v dospívání, může se promítnout i později například ve vztazích. Někteří partneři si berou právo hodnotit, co bychom měli „vylepšit“, jak bychom měli vypadat, abychom byli „dost dobří“ a splňovali jejich představy ideální krásy. Pod rouškou „já to s tebou myslím dobře“ nebo „jen chci, abys byl/a zdravější“ se často skrývá kontrola a manipulace.
Časté komentáře mužů k jejich ženám:
- Měla bys trochu zhubnout, chlapům se líbí menší zadky.
- Ty jsi teď trochu přibrala, ale tak hlavně, že se to dá shodit, ne?
- Ty to v té posilovně nějak flákáš!
Tyto věty jsou extrémně toxické. Nejsme na světě proto, abychom naplňovaly něčí představy o ideálu. Partner by měl podporovat naši sebedůvěru, ne ji podkopávat. Problémem ale občas mohou být i lichotky.
Pozitivní hodnocení je past
Zdálo by se, že lichotky na vzhled jsou neškodné nebo dokonce žádoucí. Kdo by nechtěl slyšet: „Máš dokonalou postavu!“ nebo „Tvoje nohy jsou neskutečně dlouhé a štíhlé!“. Také tyto komentáře vytvářejí past. Pokud jsme oceňováni hlavně za svůj vzhled, můžeme si podvědomě začít myslet, že právě to je naše hlavní hodnota. Co když se ale naše tělo změní? Co když přibereme, zestárneme nebo přestaneme splňovat tento „ideál“?
Hodnotu člověka neurčuje to, jestli má krásné nohy, kulatý zadek nebo silné paže. Jsme víc než naše tělo. Naše inteligence, laskavost, smysl pro humor, schopnost pomáhat druhým, to jsou kvality, které by měly být vnímány jako skutečná hodnota. Když děti i dospělí slyší chválu jen na svůj vzhled, často si vytvoří vnitřní tlak, že musí vypadat „pořád stejně dobře“, a to je cesta k nesmyslnému honu za dokonalostí, která neexistuje.
Takto funguje psychika ve vztahu k vnímání těla
Naše sebevědomí se formuje už od dětství. Zejména během dospívání, kdy je mozek citlivý na sociální zpětnou vazbu, v nás může každé hodnocení našeho vzhledu hluboce zakořenit. Jakékoliv odchýlení od společenských očekávání je považováno za „problém“, který je třeba „napravit“.
V naší praxi jsme se setkali s osmnáctiletou dívkou, která téměř nejedla ve snaze „zhubnout“. Při analýze tělesného složení jsme s kolegyní zjistily, že její váha i složení těla byly v normě. Po edukaci a individuálně nastaveném jídelníčku se začala cítit lépe a její vztah k jídlu se postupně zlepšoval.
Jedna návštěva lékaře to změnila
Pak ale přišla jedna návštěva lékaře a ostrá věta jedné zdravotní sestry, která možná neměla svůj den. Po zvážení od ní přišlo rázné doporučení, které znělo: „Radikálně zhubnout!“ Naši mladou klientku to vrátilo zpět na začátek její cesty k lepšímu vnímání vlastního těla. Pro nás bezmoc a vlastně i vztek, že nesmyslné doporučení vůbec někdo vysloví, ještě v tak citlivém věku dívky.
Jaké jsou následky těchto komentářů?
- Ztráta důvěry ve vlastní tělo: Lidé, kteří od dětství slyší, že je s jejich tělem něco špatně, mají tendenci vnímat ho jako nepřítele.
- Poruchy příjmu potravy: Hladovění, záchvatovité přejídání, strach z jídla nebo přehnaná kontrola kalorií jsou častými následky.
- Chronické držení diet: Neustálý boj s váhou, jojo efekt a neustálé hledání „zázračné diety“.
- Nízké sebevědomí a úzkosti: V dospělosti mohou tyto vzorce vést k pocitům méněcennosti, depresím a úzkostem.
- Závislost na uznání okolí: Lidé, kteří byli neustále hodnoceni podle vzhledu, často hledají potvrzení své hodnoty v očích ostatních.
Jak můžeme chránit sebe a své děti?
- Vědomá komunikace: Místo hodnocení vzhledu se soustřeďme na zdraví a sílu těla.
- Důraz na funkčnost těla: Učme děti vnímat tělo jako nástroj, který nám umožňuje běhat, tancovat, smát se, tvořit, ne jako objekt hodnocení.
- Zdravý vztah k jídlu: Žádné potraviny by neměly být „zakázané“ nebo „špatné“. Jídlo je palivo, ne nepřítel.
- Podpora a pochopení: Když někdo ve vašem okolí bojuje se svým tělem, buďme mu oporou. Místo rad typu: „Měl/a bys víc cvičit,“ zkuste: „Jak se cítíš? Co by ti pomohlo?“
- Kritické myšlení na sociálních sítích: Učme mladé, že Instagram není realita a že dokonalé tělo je často jen dobře zvolený úhel a filtr.
- Sebehodnota nad vzhled: Naše hodnota nespočívá v tom, jak vypadáme, ale v tom, jací jsme.
Nabídněte podporu a pochopení
Mnoho lidí si neuvědomuje, že i dobře míněné poznámky nebo rady o těle, mohou ublížit. Pokud máme o někoho starost kvůli jeho váze, ať už jde o nízkou váhu nebo nadváhu, které se mohou jevit jako zdravotní riziko, můžeme to vyjádřit citlivě, bez hodnocení vzhledu. Místo komentářů typu: „Nemyslíš, že bys měl/a něco dělat se svou váhou?“ nebo „Takhle to s tebou nevypadá dobře“, je lepší se zaměřit na celkovou pohodu člověka.
Zkuste raději otázky:
- Jak se teď cítíš fyzicky i psychicky? Máš dost energie?
- Všiml/a jsem si, že poslední dobou vypadáš trochu unaveně. Jak ti můžu pomoct, abys se cítil/a líp?
- Můžu tě nějak podpořit v tom, abys měl/a víc síly a cítil/a se dobře ve svém těle?
Místo soustředění se na číslo na váze je důležité zaměřit se na zdravé návyky, dostatek pohybu, kvalitu spánku a celkovou pohodu. Lidé se svým tělem často sami vnitřně bojují a poslední, co potřebují, je další tlak. Místo nevyžádaných rad pomůže pochopení, podpora a bezpečný prostor pro sdílení svých starostí i radostí.
Nikdo nemá právo hodnotit naše tělo. Nedefinuje nás vzhled, ale to, jak se cítíme a jaký život žijeme. A přitom volíme slova, která mohou pomoci, ale také ranit na celý život. Přečtěte si, jak reagovat na komentáře o našem těle v dalším článku nutriční specialistky Zuzany Šafrové. Vychází zítra.
nutriční specialistka Zuzana Šafrová, foto zdroj: Institut nutriční péče
Zuzana Šafrová (nutriční specialistka)
Certifikovaná odbornice v oblasti nutričního poradenství, která se specializuje na holistický přístup k výživě a zdraví. Její osobní zkušenosti ji vedly k tomu, aby se stala vášnivou zastánkyní změn v životním stylu, které podporují jak fyzické, tak psychické zdraví. Zuzana si prošla náročnou cestou a potýkala se výzvami v oblasti stravování, včetně vlastních problémů s váhou. Tato zkušenost ji motivovala ke studiu psychologie stravování a nutriční vědy.
Jako matka čelí u starší dcery již více než dvacet let výzvě specifického syndromu Prader-Willi, který je na stravovacích problémech prakticky založený, navíc v kombinaci s diabetem.
Po adopci vážně nemocného syna sledovala pozitivní proměnu jeho zdraví, budování imunity a podporu léčby díky změně stávajícího jídelníčku.
Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, Zuzana Šafrová – nutriční specialistka
