Měla jsem partnera, který tvrdil, že Valentýn neslaví. Jenže kytky jsem od něj nedostala ani na Prvního máje, ten totiž zase považoval za přežitek z dob minulých, který pouze oslavuje pracovní třídu. Jak romantické! Co by na to asi řekl Mácha?
Kamarádky to měly podobně, jejich drahé polovičky braly svátky spíše jako povinnost. Já přitom vždycky milovala nejrůznější romantická randíčka a svátky všeho druhu. Ze všeho nejvíc asi Vánoce. Partner ovšem tvrdil, že cukroví nejí a je zbytečné se s ním péct. Přestože jsem pocházela z rodiny, kde se slavilo hojně, pro něj končil večer smaženým řízkem a jedním dárkem.
Na jednu stranu jsem se snažila být chápavá, na druhou stranu jsem tiše doufala, že se třeba tentokrát vytasí s něčím, co by mi udělalo radost. Rande probíhala stále ve stejných podnicích, dárky byly předvídatelné, většinou měly podobu předpřipravených košů plných sušenek, přestože držím bezlepkovou dietu.
Zrada na Valentýna
Snila jsem o tom, že si nebudu muset o dárky nebo schůzky říkat, ale i o tom, že se nebudu muset na Valentýna připomínat. Namísto toho, aby mě doma čekala postel s plátky růží, odešel miláček raději do práce. V ten den jsem to pochopila. Začnu se prostě soustředit sama na sebe. Hezky jsem se oblékla a vyrazila do večerního kina na nějakou tu romantiku. Trávit večer doma u vína a televize se mi nechtělo.
V kině kolem mě seděly samé páry. „Nevadí, je to přeci jenom film,“ pomyslela jsem si. V tu chvíli jsem však zbystřila, do sálu totiž vešel můj partner s jinou ženou! Ta si navíc nesla v ruce obrovskou kytici plnou růží. Působili moc zamilovaně a mně došlo, že vlastně nikdy nešlo o to, že by přítel nerad slavil Valentýna, ale o to, že do mě prostě nechtěl vkládat svoji energii.
Na hysterické scény mě neužije. Odešla jsem z kina, partnerovi poslala zprávu s tím, že už se nikdy v životě neuvidíme a vyrazila jsem do centra Prahy. Na film už jsem neměla náladu, spíš na sklenku něčeho dobrého. A protože jsem měla vztek, zavítala jsem do podniku, který byl dražší. Pořádně se odvážu a udělám si hezký večer!
Smyslný neznámý
Objednala jsem si šampaňské a líně ho popíjela. Náhle se přede mnou zjevil muž v obleku, který se mě zdvořilým a tichým hlasem zeptal, zda na někoho čekám. Ten večer mezi námi nic neproběhlo, jen jsme si povídali. O svém valentýnském debaklu jsem se mu raději ani nezmínila a na konci večera za mě zaplatil útratu a poprosil mě o číslo.
Dnes spolu tvoříme už několik let pár a romantika z našeho vztahu nevyprchala. Jak dnes vypadá náš Valentýn? Oba si bereme v práci volno a slavíme už od rána. Někdy vyrážíme na prodloužený víkend, jindy za teplem. Celý den děláme jen to, na co máme náladu. Kromě romantických brunchů a masáží končíme večery v divadle. Noci plné vášně nejsou výjimkou. Kdybych tenkrát nezašla sama do kina, ale zůstala na gauči u televize, nikdy bych nepotkala muže svých snů.
Článek nám zaslala do redakce čtenářka Eva. Pokud se chcete podělit o svůj příběh, zašlete nám jej na e-mail info@matkyvnesnazich.cz
Zdroj: Matkyvnesnázích.cz, autorský článek zpracovala redaktorka Bea Lišková
