Můj maledivský deník: Ježišmarja, to je trapas. Pohled maminky mého maledivského partnera bych vám nepřála

Život v odlišné kultuře s sebou přirozeně přináší novinky. To, co doma běžně dělám ze zvyku a bez přemýšlení, mi tady na Maledivách už párkrát přineslo „menší“ komplikace.

Ježišmarja se těžko vysvětluje

Ačkoliv Česko v průzkumech vychází jako jedna z nejateističtějších zemí světa, ukažte mi domácnost, kde několikrát denně nezazní „Ježiši!“ nebo „Ježišmarja!“. Takové výrazy máme tak zažité, že jim už většinou nepřikládáme žádný náboženský význam. Jenže tady se to těžko vysvětluje.

Sedím si takhle v obýváku u přítele, kolem celá rodina včetně potenciální tchýně, tchána, švagrových a švagrů i jejich dětí. Jedno z nich si hraje s dětskou plastovou koloběžkou, přičemž se z nenadání rozjede proti zdi tak rychle, že to prostě neubrzdí. Co by vám v takové chvíli vyklouzlo z pusy jako první? No jasně, mně taky. Přítel a jeho sestry se tomu od srdce zasmáli, pohled maminky bych vám ale zažít nepřála.

Poučila jsem svou maminku, ale nevyšlo to

Od té doby si na to dávám pozor. Dokonce jsem poučila i svou maminku, když mě tu navštívila. Okamžitě si získala srdce celé rodiny – děti ji milovaly! Hráli spolu hru, při které se nafukovací míček měl co nejdéle udržet na plastové lopatce. V zápalu hry se jeden z nich ale omylem rozmáchl lopatkou tak, že na konci švihu skončila tvář jeho roční sestřenice. Ozval se pleskanec jako hrom. Hádejte, co naprosto nekontrolovatelně vylétlo z pusy mojí mamky!

U stolu s jednou rukou. Levou nebo pravou? 

Jídlo je kapitola sama o sobě. Maledivci rádi jedí rukama. Vlastně ne! Rukou. Jednou. A to pravou. Levá ruka je totiž považována za „nečistou“. Pokud jste někdy cestovali do muslimských zemí, určitě jste si všimli takzvané muslimské sprchy u záchodu. Drží se pravou rukou, zatímco levá slouží ke všemu „ostatnímu“.

Co děláš? Vždyť to jsou těstoviny!

A protože nechci urazit, vždycky se co nejvíce snažím držet místních zvyků. Když jsem tedy u společného rodinného oběda vložila smažený chlebovník do pusy levačkou, přítel mě málem vyhostil z domu, z ostrova i ze země. Samozřejmě přeháním, ale pravda je, že levou rukou se prostě nejí. Už když si půlroční děti dávají kousky sušenek do pusy, rodiče (nebo kdokoliv z rodiny, kdo je zrovna na blízku – o tom zase jindy) jim je pečlivě přendávají z levé ruky do pravé.

Onehdy pak byly k obědu těstoviny. Já už, samozřejmě perfektně znalá všech místních zvyklostí (haha) jsem si nandala na talíř a chystala se svou porci sníst jako obvykle. „Co děláš? Snad nechceš jíst rukama! Vždyť jsou to těstoviny!“ Pardon, ale v tom aby se čert vyznal. Řídkou, téměř tekutou kari omáčku s rýží rukama? V pořádku. Penne, které by šly logicky sníst rukou mnohem lépe než rýže – v žádném případě! Zdvižené obočí mluvilo jasně, měli pocit, že jsem se zbláznila.

Aspoň, že mi takových momentů přibývá méně – nebo jsem si na ně možná jenom zvykla.

Zdroj: Matkyvnesnazich.cz, autorský text Kamily Bejlkové, která na Maledivách žije