Jak jen jsem mohla na tento článek zapomenout a nevydat ho! Psalo se léto minulého roku a u nás doma se řešil nejlepší seriál na světě Byl jednou jeden život.
Pamatujete si na Byl jednou jeden život? Když jsem byla malá, milovala jsem to! Takže když jsem v televizi zaslechla povědomou melodii a uviděla jsem upoutávku na můj oblíbený vzdělávací animovaný seriál o lidském těle, nadšeně jsem o tomto skvělém seriálu vyprávěla dětem.
“Terez! Vidělas? Bude Byl jednou jeden život! Díky tomu jsem prošel na gymplu,” reagoval nadšeně na ukázky na ČT i můj muž. A tak jsme spolu vpodstatě odpočítávali dny, kdy to konečně začne!
Musím říct, že děti už z toho byly trochu zpruzelé a když jsem po milionté řekla něco jako: “Děti, už zítra bude ten Byl jednou jeden život!” Emil sotva udržela vážnou tvář a pobaveně řekla: “Mami, my to víme. Mluvíte o tom s tatínkem každý den. To jsem teda zvědavá.”
Den D
A teď to přišlo. Modlila jsem se ať se jim to líbí, protože: TOHLE JE SUPER SERIÁL! :))) Zkoukla jsem s dětmi první díl a v duchu jsou bouchala šampáňo, protože se jim líbil. Manžel přijel večer z práce a říkám: “Líbí se jim to! Dívali jsme se na Byl jednou jeden život!” “Cože?!? Vy jste na mě nepočkali?” odpověděl skoro až naštvaně. Tyjo, nenapadlo mě na něj počkat a tak říkám: “Vždyť zítra jedu do práce já, tak se s nimi podíváš na další díl,” a jako uklidnění to zabralo.
Den druhý a díl druhý
Já v práci. Najednou mi pípne na messengeru fotka se spermiemi a zpráva. “Fakt díky, super díl! Naštěstí se tam ale dva objali a najednou střih na spermie. Teď už roste mimčo v bříšku. Emilka se mohla usmát! Děti prej: “Dívej na ty myši, jak hýbou těma ocáskama. To jsou nějaký myši nebo co.” Málem jsem odpadla smíchy díky tomu komentáři na spermie. Chvíli na to posílá muž další fotku s komentářem: “Blíží se porod.”
No přijela jsem domů s tím, že naše děti už všechno znají. No..neznají, takže tohle téma mě ještě čeká. Jako pochopitelně nejsou zas tak mimo, protože na to, jak přišly na svět se mě už kdysi už ptaly a díky tomu, že jsem rodila oba císařem, jsem jen prostě mohla říct, že mi rozřízli břicho a vytáhli je jako myslivec babičku z vlka v pohádce o Karkulce. Čekám ještě nedočkavě na díl s menstruací, protože k mým povalujícím se balením s tampony jsem do teď Emi odpovídala, že to používají holky, když jsou starší. To bude taky pěkný. Možná ale díky tomu konečně dospěju k menstruačním kalhotkám a udělám si to jednodušší.
Co se mi ale líbí je to, že se po každém dílu o tom bavíme, co se v těle děje, takže jsme samozřejmě dosvětlili, že ty myši nejsou myši, ale spermie a už děti chápou i to, proč se chodíme očkovat, protože v jednom díle s chřipkou se o očkování mluvilo, protože tělo díky očkování poznalo, že se do něj dostaly bacily chřipky. Jediné, co považuji za velké mínus, je to, že si doma stále všichni prozpěvujeme úvodní znělku. Manžel dokonce našel původní verzi. 
