Kdybych to měla všechno vypsat v tom prvním článku, bylo by to dlooouhý! Tak jsem se rozhodla to rozdělit. Ne abych vás napínala, ale abych prostě v dalším článku sepsala vše důležité, kdybyste se rozhodli taky jet. Teda takhle – měly tu být i pláže a letadlo a tipy na výlet, ale ptali jste se taky na ubytování a já si mimo to vzpomněla na dvě historky z hotelu… Takže máte po prdeli, protože ty vám říct musím.
Hotel
Jedním z důvodů, proč jsme vybrali Mallorcu, bylo to, že hotely mohly mít pouze 50% obsazenost. Nevím, jak je to teď, ale pro nás to byla záruka, že nebude přelidněno. V prvním článku jsem psala o všech usměvavých lidech hozených do “módu dovolená” – to ale neznamenalo, že se na veškerá opatření kolem Covidu vykašlali. Ve vnitřních prostorách hotelu nosili dospělí roušky, u výtahů byly dezinfekční prostředky a před vstupem do jídelny se také dezinfikovaly ruce, když jste si šli vybrat jídlo, tak v roušce nebo respirátoru a u stolu jste ho samozřejmě odložili. Myslela jsem si, že mě to bude štvát, ale vevnitř jsme stejně moc nebyli, takže to byla vždy chvilková záležitost.
Hotel Bahía Grande jsme vybrali kvůli tomu, že měl apartmány, takže jsme nebyli v jedné místnosti s dětmi, ale měli jsme zvlášť ložnici, byl pár kroků od moře a měl dobré recenze. Ještě jim tu recenzi musím napsat, protože personál byl neskutečně milý a vstřícný, nic nebyl problém, jídlo bylo božské, a to tak, že přestože jsou naše děti docela dobří strávníci, tady toho snědly mraky a já jsem samozřejmě nebyla pozadu. Vždyť mě znáte! 
Snad denně jsem měla na talíři aspoň trochu Paelly, kalamárů nebo nějaké ryby, maso, zeleninu, sladkosti. Nevěřím, že by existoval někdo, kdo by si nevybral. Jak jsem vypozorovala, hosté byli kvůli Covidovým opatřením rozdělení do časových skupin na snídaně, obědy a večeře. Byly asi dva různé časy. Náš čas pro snídani byl například 8-9:15, oběd 12:30- 13:30 a pak 18:30-19:45. U bazénu po odchodu každého hosta pravidelně dezinfikovali lehátka, zábradlí u dětského bazénu i dětské hřiště. V jídelně po každém utírali a leštili opěradla i madla židlí.
Jo! ..a naše děti ochutnaly churros! Když zjistily, jak se to jmenuje, měly záchvat smíchu. “Mami, a to se jmenuje čuros? Hahahaaaaa čuros!!! Čurooos!” Smály se přes celou restauraci. Personál si myslel, jak jim to moc chutná! Faktem ale bylo, že víc než chuť se jim líbil název. Ale obětovala jsem se a ráda jsem to po nich dojedla. 
Mohli jste si to polít horkou čokoládou, takže jsem se toho ráda chopila. 
Stejně jako moc hezká pláž s pozvolným vstupem do moře, je i pár kroků od hotelu promenáda, kde si můžete půjčit kola nebo šlapací vozíky, kde dospělí šlapou a děti sedí před nimi. Kousek od hotelu jsou restaurace, obchody, supermarket, minigolfové hřiště.. Za půl hodiny dojdete do přístavu. Tam se dětem taky líbilo. Lodě jsme pozorovali od majáků, takže si připadali trochu důležitě.
V hotelu byl každý den připravený animační program pro děti. Nevyužili jsme všechno, ale bylo tam malovaní na trika, kouzelník, jízda na ponících, show s exotickými zvířaty, skoro každý večer dětská diskotéka…
Ehm…a už jsem vám vyprávěla, jak první večer Miky vytuhnul a Emi chtěla jít na diskotéku? No tak to si poslechněte. Představte si úplně šílený songy a moje stydlivé dítě, co nechce tancovat samo. “Mamiiii!! Mamiiii!!! Pojď taky!” Podívala jsem se na taneční parket. Děti 2-5let se svíjely ve vražedném tempu, mezi nimi se plazilo nějaké batole!! Jaké štěstí měl můj muž, že byl na pokoji.. Všichni rodiče seděli pohodlně v křeslech, zasněně sledovali své pohybově nadané děti a Emi pronášela s prosíkem: “No tak mami, mami, já nebudu tancovat sama.” Takže ano. Tančila jsem. Jako jediná dospělá na dětské diskotéce. A prosím vás, nebylo to jako šlapat zelí-noha sem, noha tam. Animátorka dělala taneční kreace v legrační sukni, takže k tomu zvedala střídavě levou a pravou nohu a Emilka mě kontrolovala, jestli tančím stejně! Psala jsem o tom hororovém zážitku kamarádce a ta se mě zeptala: “A mělas taky sukni?”
Ne! Měla jsem šaty a až ke kolenům byly úzký!!!! Víte, jak se s nimi zvedaly nohy? Fotku naštěstí nemám – manžel byl na pokoji s Mikym. Cha! To bylo moje jediný štěstí!
Díky bohu za další diskotéky, na které chodil už i Miky. To už jsem tančit nemusela. Mikuláš to zvládl snad za všechny. Tančil hezky uprostřed a všude ho bylo plno. Jen chudák animátorka si musela hlídat tu sukni. Náš beach boy jako král parketu pošťouchnul chvíli jednu holčičku, pak druhou a pak už jsem se modlila ať to skončí, protože už si muž začínal dělat srandu, že to je jako film Hříšný tanec. Jen tedy animátorka je Patrick Swayze a náš Miky je Bejby, která přijela do tanečního kempu na taneček. Tedy trošku odvázanější verze Bejby.
Musím vyzdvihnout ještě jeden večer. Exotickou zvířecí show… Tedy exotickou? Řekla jsem exotickou? Ona se tak sice jmenovala kvůli těm zvířatům, ale pojďme ji přejmenovat na “strašidelnou” nebo tak něco. Když pán začínal slovy: “Ukážu vám exotická zvířata a vy, co se budete nejvíce bát, vyhrajete vstupenku na pódium…” byla to pro mě věta s lehkým vykřičníkem. Teda s velkým vykřičníkem, protože mě hned napadli pavouci a hadi. No a moje děti si chtějí vždycky všechno pohladit! A já jim přece nemůžu ukázat, že se bojím!!
A pak to začalo. Pán vytáhl docela velkého leguána a vteřinu na to Miky křičel: “Pohladiiiit!!!!” Leguán měl růžovočervenou barvu.. Pán ho plácnul doprostřed parketu..a leguán se vydal na výlet. Naštěstí k nám nedošel, děti totiž vstaly a šly si ho pohladit, protože to už nemohly vydržet. Když pán vytáhnul hada, nechala jsem tam hrdinně sedět děti s naším tatínkem, který se taky bojí hadů. Dětem jsem řekla, že si jdu pro pití. Pán všechny obešel, došel k manželovi a s tím hadem na něj udělal baf. Kdybych tam seděla, tak vám říkám, že by mě tam sbírali. Jackpot ale vyhrála paní, která seděla kousek od manžela. Bylo na ní vidět, že se strašně bojí. Vypadala bych úplně stejně. Vlastně ne. Já bych utekla (tak počkat-já jsem vlastně nenápadně utekla za tím pitím). Poté, co ji tam vyděsil hadem přímo před obličejem (a moje děti opět křičely: “Pohladiiit!!”), jí slavnostně oznámil, že se bojí nejvíc ze všech a vyhrává vstupenku na pódium!
V tu chvíli jsem se poklidně (jako by se nic nedělo-hady mám v malíčku) vrátila k dětem a mému statečnému muži. Ta paní mi zachránila krk a všechny moje myšlenky byly u ní. Zavázal jí oči, hada dal zpátky do bedny a šátkem jí přejížděl po noze, aby si myslela, že to je zvíře. Když její nervy předpřipravil na to, aby začaly padat do kýblu, tak to přišlo. Největší noční můra – moje. Roztáhl jí paže a z bedny vytáhl obrovského tlustého hada, kterého jí pověsil za krk a omotal kolem těch paží. Pak jí sundal pásku z očí. Jak mně jí bylo líto!!!!! Stála strachy bez sebe, smála se, ale vlastně jí bylo do breku. Vůbec nechápu, že tam pořád stála a já málem ječela místo ní a vedle mě se ozvývaly moje děti: “Pohladiiiit!!!” Mimochodem Miky to obrečel, že si toho hada nepohladil…
Když to skončilo, musela jsem za ní jít. Říct jí, že je moje hrdinka a že zachránila mě, že jsem ji vyfotila a jestli chce, pošlu jí ty fotky na messenger. Byla to Němka, naťukala mi svůj FB a já jí ty fotky poslala. Tím doufám, že jsem malinko splatila svůj útěk a to, že ji vybrali. Jsem si jistá, že jinak bych to “vyhrála” já. A jak správně odhadl můj manžel, když jsem si o tom psala s kamarádkou, povídá mi: “Tery, já přesně vím, cos Míše napsala. Mně to nemusíš říkat.” “No tak co jsem jí napsala?” “Vždyť tě znám! Určitě jsi jí napsala: JÁ BYCH SE POSRALA! No napsalas to, že jo?”
“Jo, napsala!”
Ježiši a tady se omlouvám – to technický info, na co se ptáte !!! Jo ty roušky jsme my dospělí měli při představeních a diskotékách, protože to bylo ve vnitřních prostorách. Děti je neměly. Takže tímto dodávám, že ty taneční kreace na diskošce jsem podnikla v respirátoru a pot mi tekl přímo do pusy. To chcete..
Tak pa zase zítra! Bože, jestli se ke všemu vždycky takhle rozepíšu, budete vědět o tom cestování prdlajs.
Takže zítra letadlo, pláže a tipy na výlet na Mallorce. Děkuji za trpělivost. To víte – člověk je rok zavřenej a pak mu přijde všechno skvělý a vtipný. I ten pot!
