Pamatuju si, že když byl Olí ještě menší, jak se dal snadno ošálit. Když bylo potřeba odvrátit jeho pozornost jinam nebo ho „přinutit“ něco udělat, na něco jsem ho nalákala a zafungovalo to. Svým způsobem takové slibování. Tehdy to ale ještě nedokázal pochopit a vlastně ani na nic nečekal a ani nic nevyžadoval. Přirozeně. Já jsem se ale to, co jsem mu slíbila, snažila dodržet. Teda vždycky to nešlo, ale pokud to bylo jen trochu možný, tak jo. I když malý dítě význam slova „slib“ ještě nechápe. Každopádně to domlouvání s ním bylo o to jednodušší.
Teď mu jsou dva a půl a už je to jinak. Sliby, které mu dám, jsou pro mě svatý. Pro nás oba s manželem. Protože už je syn zase starší, umí si už o cokoliv říct, komunikuje a hlavně už je chápavější. Není to ale tak, že sliby dáváme jak na běžícím pásu. To zas ne. Většinou se mu snažíme vysvětlit, proč to či ono nejde. A jsme taky normální rodina, takže bez breku a vztekání se to u malýho občas neobejde. Ale třeba, když chce křupky před obědem, nedám mu je, ale řeknu mu, že po obědě si je dát může. Většinou sní tak tři a má stejně dost, protože je najedený. ;-) Ale co chci říct je, že to co slíbím, se snažím dodržet. I když si na to potom třeba už ani nevzpomene. To mu to ale připomenu já. Chci, aby věděl, že jsem nezapomněla a že o tom vím. Nejsem žádnej psycholog, ale můj rozum a srdce mámy mi říká, že je to tak správný. Myslím, že v tomhle se asi shodne většina maminek nebo rodičů vůbec. Nemám v plánu tady nějak filozofovat, to určitě ne, ale spíš mě zajímá, jak to vnímáte vy. Jestli to cítíte podobně? :rose:
Není to jen o křupkách před obědem. Nemusí to být ani slib za něco. Že něco bude, když …! Ale třeba mě napadne výlet, který by se Oliverkovi mohl líbit. A aby se měl na co těšit, tak mu o něm vyprávím s tím, že tam brzo vyrazíme. A to pak ale vím, že opravdu musíme. Pravda je, že ale taky dost přemýšlím o tom, co slibuju. Aby to nebylo plácnutí jen tak, a pak se budu divit, co jsem to slíbila. :-D Jednou taková blbost, když jsem Olímu slíbila, že si teplý punčocháče vezmu taky, protože je venku velká zima. A ten náš malej puntičkář si přišel zkontrolovat, jestli je mám. :rose: No, musela jsem, i když punčocháče pod kalhoty fakt nesnáším. :wacko:
Mám ale za to, že sliby se plnit mají. Když je nebudeme plnit my s manželem, nemůžeme chtít od syna, aby je dodržoval jednou i on. To by pak taky nemusel mít žádný důvod dělat něco, když ví, že stejně nic nedodržíme. Chceme mu být zkrátka dobrým příkladem. :heart:
Ale teď už mi povězte, jestli to slibování dětem taky tak cítíte nebo jak to vnímáte vy? :bye:
