Znáte to, když to nejmíň potřebujete, tak se to stane. Ale pěkně po pořádku. Někdy v říjnu možná listopadu jsem narazila na hranou pohádku Pata a Mata v Divadle Bez Zábradlí. Jmenovalo se to „Pat a Mat jedou na dovolenou.“ Protože ty dva kutily si Olí hodně oblíbil a hrozně se jim řehtá, říkala jsem si, že by to pro něj mohl být hezký dárek. Volné vstupenky byly ale k mání až na 24. prosince. Váhala jsem, protože prostě Štědrý den, chystání, přípravy, ale pak jsem řekla, proč ne, Štědrý den je vlastně ideální. Běžela jsem s tím nápadem za manželem a tomu se to líbilo, akorát jsme řešili, jestli to Oliverek v divadle celou dobu vydrží. Doma od pohádek různě odbíhá k hračkám a zpátky. Je to něco jiného, když to jde v telce, než sedět v divadle a nehnout se. Riskli jsme to. Řekli jsme si, že i kdyby tam seděl třeba jen půl hodiny, ale líbilo by se mu to a smál se, že to stojí zato. A taky tam bude dětí plný divadlo, takže ty obavy nebudeme mít třeba jen my, ale možná i jiní rodiče a třeba to nakonec vydrží celou dobu a nebude co řešit. 
A v divadle jsou na to nejspíš i připraveni. 
Nastal „Den D“. Měla jsem přesně vypočítané, v kolik vstát, abychom se stihli včas a v klidu vypravit. Zabrala jsem koupelnu jako první, že si dám rychlou sprchu, umyju si vlasy, načančám se a udělám sváteční snídani. Pustím vodu a tady už se dostávám k tomu, co jsem na kousla na začátku. Neteče teplá! „Neeee! To ne!“
„Co se děje???“, křičel na mě z chodby manžel. „Neteče teplá voda!“ Manžel se šel podívat, kde je chyba a povídá mi: „Bojler nenahřívá, teplá nebude, musíš si vodu ohřát.“ Cože??!! Dyť máme za půl hodiny vyrazit!“ Než by se ohřála voda v tom velkým hrnci, budeme z divadla dávno doma. Ještě chvíli jsem hudrovala, že to se přece nemůže stát na Štědrý den, kdy má být klid a pohoda, že ten den nemůžu řešit nějakého elektrikáře, který o svátcích stejně nepřijde a přitom jsem si dodávala odvahy, že se teda vysprchuju ve studený. Moje odhodlání skončilo hned jak jsem do tý ledárny strčila palec u nohy. /Otužilec ze mě nikdy nebude./ „To nedám!“ Mezitím, co jsem stála v koupelně a přemlouvala sprchu a slibovala jí hory doly, aby mi poslala aspoň trochu tý teplý, manžel už pohotově ohříval vodu. Ještě, že ho mám! 
Já na prášky. Šla jsem spát ve čtyři ráno, protože jsem všechno chystala až když syn usnul. Zdobení stromku, salát, štrúdl, balit dárky, úklid, prostě aby bylo všechno hotové a ráno tohle. Na Štědrý den! Proč ne jiný den??!! Pro na Štědrý den??!! 
Nějak jsme se vypravili, i když s dost velkým zpožděním. Ještě večer jsem si představovala, že ráno před divadlem svátečně posnídáme. Štrúdl, vánočka, cukroví, to všechno na nás čekalo…Nasnídal se jenom Olí. Já chytla patku vánočky do ruky, že se najím po cestě. Do divadla jsme dorazili minutu před začátkem. Přesně! Seděli jsme v první řadě, takže Olí hezky viděl. Těšili jsme se, a zároveň jsme byli s manželem napjati, co na to bude říkat, jak se mu to bude líbit. Když vylezl Mat na jeviště, první co Olí prohlásil, že má jinou čepici! To nás s mužem pobavilo, protože my bysme si toho pochopitelně vůbec nevšimli. Divadlo se mu ale líbilo. Bylo to fakt hezky udělaný a děti v sále byly nadšeny. Ti dva herci, kteří Pata a Mata hráli, byli skvělí. A myslím, že i rodičům sedícím v hledišti, se podle reakcí líbili. Olí tleskal s dětmi, smál se s nimi, a když Pat a Mat hledali zásuvku, chtěl ji hledat taky. Ještě před koncem představení ale řekl, že je už čas jít domů. A tak jsme šli. :heart:.
Po návratu z divadla oba moji muži usnuli a já bych to bývala zalomila nejradši taky, ale byl Štědrý den a mě čekala příprava sváteční večeře. A navíc miluju Vánoce a představa, že zaspím jedinou minutu z toho důležitého dne, je prostě nemožná. Tak jsem si pustila telku, zapálila svíčky, rozsvítila světýlka, uvařila čaj /svařák bohužel došel/ a šla na to. Byl to vlastně hezkej den a to nás Ježíšek teprve čekal. A víte, co? Večer pustím sprchu a hele, teče teplá!
1 komentář