Ach ti dnešní muži….

Za poslední týden na mě vybafly čirou náhodou hned dva články o mužích dnešní doby. Ve zkratce se tam psalo, že nejsou dostatečně mužní a dokonce prý ženy začínají opanovávat vedoucí pozice a muži už nejsou to, co bývali. Jsou zbytečně hodně citliví, zženštilí, příliš o sebe pečují, příliš se věnují pracem v domácnosti nebo jsou prostě “až moc málo muži”. (bože – kdo by chtěl chlapa, co smrdí i z fotky a ponožky má na stojáka, když je zuje?)

No.. Skoro mi to vlastně všechno znělo jako kritika. Sice jsem nevychovávala děti za dob mých rodičů nebo prarodičů, ale úplně nejstručněji řečeno – tehdy byly role rozdělené na to, že ženská dělala všechno kolem dětí a muž chodil do práce. Tehdy by se mužům asi někdo vysmál, kdyby řekli: “Manželka jde s kámoškama na kafe a já hlídám děti.” (ale třeba se pletu) 

Víte, já jsem strašně ráda, že dnešní muži jsou takoví, jací jsou. Neříkám, že jsou všichni stejní, ale pokud můžu soudit z mého okolí a od sebe doma, myslím, že je skvělé, že jsou citliví, vnímaví k našim potřebám, ochotni přiznat, že stejně, jako má dítě maminku, tak má i tatínka, který může zastat nějakou domácí práci. Proč by se měly ženy pasovat do rolí pradlen, uklizeček a hospodyň, co mají v jedné ruce vařečku, ve druhé vysavač, za krkem dítě a na noze pověšené druhé? Proč by měl muž jen přijít domů a dožadovat se teplé večeře a nechat cokoliv dalšího na partnerce? Děkuju, že je dnešní doba jaká je!

Nejsem žádná feministka, aby bylo jasno. Ráda uvařím, upeču, postarám se o děti, ale… Nebudu to dělat nonstop a sama. Je osvěžující, že mi manžel řekne ať si zajdu na pedikúru, ke kadeřníkovi nebo na večeři s kamarádkami. Je super, že zvládne postarat se o děti a já z toho nejsem ve smrti, jestli to zvládnou. Jsem ráda, že díky němu dokážu v čase určeném pro mě opravdu vypnout a že to nebere jako nějakou šílenou laskavost, kterou mi prokazuje, ale počítá s tím, že je rodič stejně jako já.

No a co téma muži a mateřská? To, se tam taky rozebíralo, že tátové jsou už takové jako mámy a co to má vlastně znamenat. To, že jde muž na mateřskou, neberu jako hendikep, ale jako odvážný krok ať už to dělá kvůli tomu, že partnerka vydělává víc nebo proto, že zkrátka chce a domluvili se tak. Věřím, že už tak si vyslechne na svoji osobu miliontřistapadesát vtipů, proč je jako on doma s děmi, dokážu si představit, že může být šílené snažit se nevnímat ty extrémmně překvapivé reakce lidí, když jim řekne, že vydělává jeho žena. Není to pro muže potupa? Přijde mi hloupé, kdyby si někdo myslel, že ano. Kde je napsané, že víc lásky budou mít děti jen a vždy od mámy a že tím, že s nimi bude víc otec je nějak negativně poznamená?

A co šamponi? (metrosexuálové) Ruku na srdce… Nemám ráda, když chlapi tráví  u zrcadla víc času než já, když u kadeřníka skoro bydlí nebo extrémně řeší skladbu jídelníčku a nebo nedej bože, kolik váží. Bylo by strašné sedět vedle takového muže večer na gauči, on by mě propichoval pohledem, jak to, že si dovoluju jíst chipsy nebo kolik jsem si to dovolila naložit zmrzliny. Přišlo by mi, že musím kontrolovat víc své faldy na břiše, kdybych měla vedle sebe muže, který na těle nemá ani gram tuku. A pak ta horší věc! Svléknout se čas od času před tím mužem s vysekaným břichem a pletí po kosmetice. Čeho je moc, toho je příliš, ale proč kritizovat u chlapů to, že si dovolí být citliví nebo chtějí být s dětmi? Jsem mnohem radši, když vím, proč je můj muž nepříjemný a podrážděný, protože mi řekne, co ho štve. (i když to jsem občas já!)  Ne abych o něm nevěděla vůbec nic, protože by si připadal málo macho, kdyby si postěžoval…

Už jen kvůli tomu nechci říkat synovi věty jako, že “Chlapi přece nebrečí” nebo “Jsi chlap, tak se podle toho chovej” (jako jak? Nacpat se vepřem knedlem zelem, krknout si a zařvat na starou, kde má jako škopek piva?)