Každá máma ví, jak šílené je, když vám dítě pláče a nejde ho uklidnit! Věřte mi, že za poslední dva měsíce vím, o čem mluvím. Zatím co Emi, když jsme si ji přivezli z porodnice, jen jedla a spala, Mikuláš je vzhůru docela dost a šíleně trpí na prdíky. Myslela jsem si, že to časem poleví, ale zatím nic moc teda. Těšila jsem se, že ho budu dávat do vibračního lehátka po Emilce, ale – čára přes rozpočet – vytekly nám do něj baterky. Takže ho máme doma a k ničemu není, opravit nejde.
Takže jsme koupili nové lehátko. Po smontování jsme zjistili, že nefunguje přehrávání hudby. Takže ho jel muž vrátit a koupil jiné. Když jsme ho smontovali, zjistili jsme, že se v něm Mikymu nelíbí! Vydržel v tom tak minutu a to jsem si ještě všimla toho, že je to lehátko hodně do sedu, což podle mě není pro tak malé dítě vhodné (expert nejsem, ale mám to tak nějak pocitově), takže jsem mu pod zadkem vystýlala měkkými dečkami. No jo – a vraťte to lehátko, když by vám nevrátili peníze a museli byste si vybrat jiné lehátko, ale vpodstatě stejné, protože neměli výběr, které by opět nevyhovovalo. Takže jsme si ho nechali s tím, že ho pak prodám. Dívala jsem se, že celkově má dobré recenze a spousta maminek na něj prý nedá dopustit (jen my prostě musíme být ta pitomá výjimka. Jde o lehátko Ingenuity, pokud vás to zajímá)
Pak jsem byla na večeři s mojí kamarádkou z JIPky, Míšou, a shodou okolností jsem si psala ještě o pár dní později s mojí další kámoškou. Obě mi nezávisle na sobě doporučily lehátko Babybjörn, že jejich holčičky jsou v tom přímo nadšené. Paradoxně nemá tohle lehátko ani vibraci, ani hrající hudbu s milionem variant tónů a ani nad sebou žádné visací hračky. V první chvíli mi proběhlo hlavou, že jsou holky prvorodičky, že vždyť já o lehátku, co měla tehdy Emi prohlašovala to samé (teď se bičuju a klečím před vámi, Báro a Míšo, na kolenou a žadoním o odpuštění, že jsem pochybovala!). Chvilku jsem váhala, protože tohle lehátko není právě z nejlevnějších. A hračku k němu můžete jen dokoupit a to za další peníze. Co mě ale zaujalo, bylo to, že se v něm dítě kopáním nožiček nebo pohybem samo rozhoupe. Takže by to mohlo Mikyho fakt bavit a nebo mu aspoň trochu rozhýbat střeva a nemusel by tolik brečet kvůli prdíkům.
Když už jsem několikátý den zase nosila malého na ruce nebo k němu běhala pořád jak šílená, v kombinaci s kojením jsem neměla na nic vůbec čas. Plus jsem se ještě potřebovala věnovat Emilce. Manžel hodil domů, doma šílenej bordel, do nevyžehleného prádla by se daly skákat šipky (s tímhle jsem fakt na štíru), prostě jsem ten zázrak jménem Babybjörn objednala a doufala, že se malému zalíbí.
Pokud sledujete naše instastories, víte, že zhruba před týdnem lehátko přišlo a objednávala jsem ho přes Feedo, u něj se mi totiž nikdy nestalo, že by objednaná věc nebyla v pořádku. A u třetího lehátka už by mě to fakt nas**** (nazlobínkovalo pochopitelně-učíme se kvůli dětem slušným výrazům). Mimochodem – včera jsem si všimla, že tam mají to lehátko ve slevě. Odkaz vám šoupnu sem ať to nemusíte hledat, pokud by vás to náhodou nadchlo: Babybjörn balance soft ve slevě a pokud se vám líbí to naše, tak je to tohle: Babybjörn bliss Cotton Ale to jsem odbočila.
Vypadá trochu jako žehlící prkno, je polohovací a můžete ho nastavit do tří pozic. Nejmenší miminko se dá pochopitelně do té nejležatější. Narozdíl od ostatních lehátek unese až třináctikilové dítě, které už to pak bere spíš jako houpací sedátko.
Přišel okamžik pravdy. Malého jsem do něj položila a? Měl pusu od ucha k uchu! Musím říct, že se fakt dá mluvit dokonce o nadšení. Abych vám o tom ale mohla napsat, nechtěla jsem vydávat článek hned. Dala jsem si testovací týden, abych věděla, že to nebyla jen chvilková záležitost. Bohužel musím přiznat jednu věc. Během dalších dnů jsem dokonce zjistila (a nejsem si jitá, jestli v tomto ohledu jako matka neselhávám), že když brečí a už nevím, co s ním, přestává ve chvíli, kdy ho položím právě do toho lehátka. :unsure: Nevím, jestli bych si to neměla jít hodit, že lepší než moje milující maminčina náruč je nějaké lehátko ve tvaru žehlícího prkna, ale myslím, že každá z vás mi dá za pravdu, že uděláme cokoliv, aby dítě nebrečelo. Zvlášť, když už z toho někdy lezeme po zdi, což se mi mimochodem dělo zrovna nedávno.
Musím říct, že nám to dost usnadnilo život. Já mám čas v klidu uvařit a dokonce občas i napéct. Emilka se víc zapojuje do péče o malého, protože ho ochotně v lehátku pohoupe, když ji poprosím, nebo mu ukazuje hračky a černobílé kartičky. Jezdíme kolem něj vláčkem. Spokojená je ona, že si s ní hraju, spokojený je on, že má společnost a hádejte, kdo je ještě spokojenej. :yahoo: Já! Náš dvouměsíční chlapec má už totiž skoro pět a půl kila a fakt se pronese. Našemu lehátku nyní především děkují moje záda! Škoda, že ho to lehátko i nenakojí (no dobře, to už byl asi blbej vtip).
Dá se ale docela říct, že si děti spolu „vyhrají“ už teď. Možná taky funguje to, že ho pořád před Emi nenosím. Zatím tedy nikdy žádnou extra žárlivost neprojevila, ale přijde mi, že je teď z bráchy o něco víc nadšená, protože tráví víc času i s ní. Dokonce i manžel, který byl dost skeptický a říkal mi, jestli jsem se nezbláznila pořizovat takovou věc, která je úplně bez hraček a vibrací, když ani nevím, zda bude fungovat, po prvním dni zhodnotil: „Hele to je neuvěřitelný. Co se mu na tom tak líbí? To je neskutečný, jak v tom vydrží a je v tom spokojenej…“
Takže abych to shrnula. U nás to je teď prostě o něco víc zalitější sluncem ;-)
PS: Ještě bych ráda doplnila, že v tomto lehátku má vaše miminko správnou podporu hlavy, krku i páteře.
