Když si šel Olí poprvé pro smetáček s lopatkou a začal doma zametat, byla jsem v naprostém transu. Ne, že bych si myslela, že máme dokonalé dítě /samo, že si to s mužem myslíme! 
/, které v necelých dvou letech ví, že se uklízí a jak a čím, ale překvapilo mě to. Pochopitelně to neudělal jen tak, sám od sebe, ale měl to odkoukané. Jsem tak trochu magor na uklízení, takže pořád luxuju nebo chodím a sbírám něco ze země. A narozením syna se to u mě ještě zhoršilo, ale to máme asi všechny mámy stejně. 
Když to teda syn poprvé napodobil, dost jsme se u toho s manželem pobavili. Na lopatku si nametl smetí a zamířil s ním do koše. 
A zalíbilo se mu to tak, že to dělá už pravidelně. Pokaždé, když vidí nějaké smítko, zahodí hračky a letí pro smeták, případně i vysavač. Cestou většinou zmerčí ještě další drobečky, tak se v rychlosti otočí a ukazuje na ně tak dlouho, dokud se nejdu podívat. Doma si říkáme, hlavně, ať mu to vydrží!
Blížil se termín, kdy jsme měli jet ke známým. Návštěvu jsme si slibovali už dlouho a konečně na ni došlo. Olího jsem navlékla do džín a košile a pro jistotu jsem mu na cestu nedala křupky, od kterých je vždycky zapatlaný až za ušima. Chtěla jsem, abychom jako rodina udělali dojem. To se povedlo se vší parádou. Ze syna byli celí pryč, tak jsem se tetelila blahem. Byla jsem pyšná máma. Probírali jsme všechno možné a pak se ozval křik na celé kolo. Olí měl skloněnou hlavu až u země a mířil prstem na podlahu k jednomu konkrétnímu bodu. Běžela jsem k němu, co se děje a Olí důrazně poklepával prstem na místo, kde ležel drobek. Snažila jsme se odvést pozornost jinam, lákala ho na všechno možné, ale marně. Pochopila jsem, že je zle. Hostitelka k nám přiběhla a Olí se jí snažil naznačit, že má na zemi bordel a že se otamtud nehne, dokud ho neuklidí /chápej, stál tam tak dlouho, dokud nešla pro smeták/. Myslela jsem, že to se mnou švihne, rudá jsem byla až „bůhvíkde“. Když přinesla koště a začala mi vysvětlovat, že opravdu uklízela ještě než jsme přijeli, přitížilo se mi. Omlouvala jsem se a snažila se ji říct, že to ten náš malej pořádníček dělá všude. Nakonec jsme se tomu všichni zasmáli, ale jestli nás ještě někdy pozvou, si nejsem jista. 
Minulý týden to u nás zažila i Terka. Když jsem dala její Emilce do ruky rohlík /a pochopitelně rohlík drobí, to víme /, tak se k ní Olí přihnal jak vítr, upozornil tetu Terku na odpadlé drobečky po zemi a zamířil si to pro smeták, který pak ale vrazil do ruky jí, takže si to musela uklidit sama. Myslela jsem, že umřu smíchy. Tak snad nám teta s Emilkou nechystají odplatu.
1 komentář