Vlastně ani nevím, kde začít. Ale Olího telefon na náhledové fotce je asi jediný telefon, ze kterého jsem mohla za poslední měsíc volat. Jen to nikdo nebral. 
Tedy…Nejsem typ, který by vyměňoval telefony nějak často. Poslední iPhone 5S jsem měla asi pět šest let, možná i víc. A nejspíš bych ho měla do teď, kdybych si já bláhová nenechala vyměnit baterku, která už nesloužila tak jak měla. Vydržela mi už jen asi tři hodiny, což jsem nepovažovala za úplně ideální. Po těch pěti šesti letech už měla ale „holka“ nárok.
Jela jsem do servisu, kde baterku na počkání vyměnili a mobil zase fungoval. Bohužel ale jen do té doby, než se baterka vybila. Když jsem ho chtěla nabít, nešlo to.
Znovu mi baterku v rámci reklamace vyměnili, neboť prý byla špatná, ale celé se to opakovalo. Už jsem byla lehce nevrlá. V servisu mi řekli, že to bude nejspíš čip na základní desce. Že je to ale běžná věc, která se dá snadno opravit, jen to není už na počkání, neboť se to opravuje na jiném místě a trvá to zhruba pět až sedm dní. „Přece nemůžu být bez mobilu?! Ani den, natož pět nebo sedm dní!“, bylo první, co mě napadlo. Pak jsem si ale říkala: „To dáš, přece nejseš takovej závislák!“ /Ehm, asi po čtyřech hodinách, co jsem nebyla mobilní, jsem byla odhodlaná, si jet koupit nový. Jako mohla jsem chodit s Olím na pískoviště s počítačem u ucha, abych měla aspoň nějaké spojení se světem, ale myslím, že by mi byla doporučena návštěva psychiatra. 
/
Po týdnu nikdo ze servisu nevolal. Dávala jsem manželovo číslo jako kontaktní, a tak se nabídl, že tam zavolá a zeptá se, jak to vypadá. Nejdřív se divili, že vůbec volá, pak dlouho hledali, o jaký telefon jde a pak z nich vylezlo, že telefon nefunguje a že v něm nejsou ani data! Jako chápu, že taková perlička se neříká dobře. Ale, že se teda ještě na to podívají a druhý den zavolají. Podotýkám, že ani za další tři dny nikdo nevolal. Moje nervy začínaly pracovat a tak jsem se sebrala a jela jsem do servisu, se poptat osobně.
Dozvěděla jsem se, že jsem si svůj zcela funkční telefon rozbila tím, že jsem ho vybitý dala do nabíječky! Nejspíš jsem ho měla vzít a cestou pro rohlíky ho hodit do koše a koupit si nový! Vždyť je to jen mobil. Možná si mysleli, že když jsem na mateřský, že mi hlava nefunguje a že mi můžou říct cokoliv. Měla jsem chuť vzít Olího použitou plínu a vetřít mu ji do obličeje. 
Po hodině mého naléhání jsem si vyžádala kontakt na šéfa, kterého pochopitelně zapírali, neboť kdyby dali jeho číslo, nejspíš by tam už dnes nepracovali. Ten mi napsal asi po třech dnech mail, že se omlouvá a že moje záležitost bude vyřízena okamžitě a bezplatně a kdy můžu přijít. Napsala jsem mu tedy termín, na můj mail už ale neodpověděl. Že jsem se s ním v servisu nakonec setkala, byla víceméně náhoda. Musela jsem mu svůj příběh připomenout, aby aspoň na chvíli odtrhl oči od obrazovky a dělal, že ho taky zákazníci firmy, ve které pracuje na vedoucí pozici, zajímají. Věnoval mi celých deset vteřin, než zavolal kluka, který to měl se mnou vyřídit a zmizel. Ten byl sice ze všech nejochotnější, ale bohužel na počkání se nic nekonalo. Opět to trvalo další týden, kdy jsem musela napsat znovu mail, abych se vůbec něco dozvěděla a aby se něco dělo. Stejně ale zbytečně.
Po měsíci totálně vyšťavená a unavená z celého procesu a přístupu firmy, jsem si vyzvedla zcela nefunkční mobil, od kterého dali ruce pryč a nechala si aspoň vyplatit peníze za baterku, kterou mi prvně naúčtovali.
Už nikdy nechci mít s Apple Express Service (iPhone Point Service) nic společného! 
Dnes mám telefon nový a můj mobilní život se začíná vracet do starých kolejí.
