Nejsem typ, který by se každý den nad něčím dojímal. Ráda bych se ale s vámi podělila o jednu věc, která mě strašně mile překvapila, dojala a fakt rozhodila v dobrém smyslu slova. Moje kamarádka, spolužačka ze střední a taky naše věrná čtenářka, mě nominovala do soutěže „Maminka roku“. Konkrétně do kategorie „Maminka Blogerka“. Možná taky soutěžíte, i když třeba v jiné kategorii. 
Já ale do té doby o soutěži vůbec netušila, neboť podobné soutěže nevyhledávám. Jednak proto, že bych se sama nejspíš ani nepřihlásila /na to nemám „koule“ 
/ a jednak si myslím, že „Maminkou roku“ by měly být všechny milující mámy. 
Přišel mi ale mail /mimochodem ve stejný den mi psala Terka, že ji chce Váša nominovat, ale bylo jí to blbý, říkat si pak o hlasy, tak ani nevím, jak to nakonec dopadlo, neboť jsme o tom pak už spolu nemluvily 
/, ve kterém mi z redakce časopisu Maminka psali, že jsem byla nominována na základě příběhu, který napsala a poslala Alena Vítková. S jejím laskavým souhlasem vám ho sem můžu zveřejnit:
„Mirka je úžasná žena, která se ne svojí vinou stala maminkou až ve 40ti letech, i přes to a nebo právě proto srší optimismem, který se rozhodla se svojí kamarádkou rozdávat i dál a založily blog Matky v nesnázích. V tomto blogu se snaží poradit všem mamčám, sdílejí recepty a hlavně vše berou pozitivně a s humorem. Jsem velmi ráda, že jsem Mirku mohla poznat již dříve, jako obětavou a milou spolužačku na střední škole a nyní, kdy nás cesty opět spojily, máme společnou řeč a tou je pozitivní přístup k rodičovství. Jejich blog má spoustu příznivců, dokonce i mezi muži a je opravdu velmi milé si v dnešní době přečíst něco, kde není jen samá kritika a negace. Myslím si, že tato maminka, která má dnes již téměř dvouletého syna Olivera, by si zasloužila být maminkou roku hlavně pro její přístup a pomoc ostatním maminkám. V neposlední řadě je Mirka i velmi hezká žena, která o sebe pečuje a i na rodičovské dovolené vypadá tak, jak by si každá z nás přála vypadat, když jde na důležité jednání.“
Chci Alence moc poděkovat a říct, že si toho nesmírně vážím! A už jen proto, že tomu věnovala čas, který je pro ni jako čtyřnásobnou, navíc naplno pracující, maminku, tolik vzácný, jsem chtěla nominaci potvrdit. Jak jsem se ale dočetla v pravidlech, jako zaměstnankyně vydavatelství CNC /i když momentálně na mateřské/, které soutěž pořádá, mi nepřísluší, abych se mohla účastnit. To ale vůbec nevadí. To, že mám takovou kamarádku, je pro mě ta nejcennější výhra!
Díky, Alenko!
