Život před mateřstvím a v mateřství

Cítím, jak mě někdo tahá za nohu a chce, abych okamžitě vylezla z postele. Ještě s polozavřenýma očima koukám na hodiny. 7:14! Neděle. Usmlouvat aspoň ještě půlhodinku v posteli se mi nedaří. Olí už je dávno čilý a čeká, až si půjdeme hrát. Už nevstávám v poledne jako kdysi po tahu. Mým budíčkem je skoro dva roky už můj syn. A s jeho příchodem se můj život změnil i v mnoha dalších věcech. Tady jsou některé z nich:

• Už neflámuju. Můj největší flám je kafe s kamarádkou. Místo panáka si objednávám latté a cheesacake.
• Konec srandiček. Už nevymýšlím historky na kluky v baru, kteří se snažili přisednout k naší dámské společnosti. /Ale třeba tou, kdy jsme si s Terkou hrály na sestry, kdy já byla zubařkou a Terka archeoložkou, se bavíme dodnes. I když obě těm povoláním rozumíme asi jako koza petrželi.  :rose:/

• Už neřeším, co si koupím na sebe. Dámské oddělení míjím a mířím rovnou do dětského, odkud snad nikdy neodcházím aspoň bez jednoho nového trička nebo ponožek pro Olího. 
• Dřív jsem kuchyň používala spíš jen jako průchod do koupelny. Na jídlo jsem chodila většinou s kámoškama ven, předtím, než jsme vyrazily do kina. S narozením Olího jsem ale začala vařit. Sice to vymýšlení jídel na každý den, je někdy šílený, ale pro ty moje dva chlapy vařím ráda a ještě radši peču.
• Dřív jsem skákala radostí z lístku na “Depešáky, teď je pro mě největší idol “Mašinka Tomáš”.
• Dřív jsem skuhrala nad každou pitomou odřeninou, teď mě nejvíc bolí trápení mého chlapečka.
• Dřív jsem si početla v dobré detektivce, dnes je mojí top knížkou “Krteček”.
• Dřív jsem z přírody utíkala po dvou dnech. Chyběla mi společnost, ruch velkoměsta a zábava. Co máme Oliverka, si venkov a přírodu nemůžu vynachválit. Už nemusím hledat parky, aby se mohl v klidu vyspat, kde by si mohl v bezpečí hrát a kde můžu jít nakoupit i bez makeupu a řasenky.
• Dřív jsem se otáčela za vytuněným červeným sporťákem, teď obdivuju bagry a nesmím prošvihnout popeláře. 
• Dřív jsem práci na zahradě nesnášela. “Vyplejt” zahradu bylo pro mě za trest. Natož něco pěstovat. Teď se nemůžu dočkat, až mi vyrostou rajčata a Olí si je bude trhat ze zahrádky. Bez chemie a postřiků. 
• Dřív jsem pořád řešila, abych měla nějaký program a neseděla doma. Teď sedím nejradši na pískovišti a učím se plácat bábovky. 
• Dřív jsem se kochala nad kyticí frézií, dnes slzím nad vypelichanou pampeliškou. 

Byl to hezký život. Užila jsem si spoustu legrace. Ale ne tak hezký a zábavný jako teď, co jsem mámou! Ten je nej!