Velký ultrazvuk mě sice čeká až v březnu, ale když jsem teď měla jít na kontrolu, říkala jsem manželovi, že bych byla ráda, kdyby šli s Emi se mnou, protože se může stát, že nám náš topmodel (jak už jsem psala – bere si ze mě absolutně všechno, takže to bude strašně krásné dítě) zapózuje.
A taky že jo! Nakrucoval se tam, jako by ho někdo fotil. „Když půjde něco vidět, budete chtít říct pohlaví?“ zeptala se doktorka a já už v tu chvíli měla pocit, že tam „něco“ vidím. Nechtěla jsem ale zatím nic říkat, kdyby to bylo něco jiného. Co se ultrazvuku totiž týče, jsem s tím lehce na štíru. Tedy teď už se to od prvního těhotenství malinko zlepšilo. Už poznám aspoň zhruba, co kde je. Už nejsem tak mimo jako u ultrazvuků s Emi. Do teď vzpomínáme, jak jsme byli s mužem na velkém ultrazvuku a oba jsme měli pocit, že tam „něco“ vidíme. A doktorka pak řekla:„Tak tady je to úplně jasné. Musíte to vidět naprosto zřetelně.“ A my souhlasně přikyvovali s tím, že jsme mysleli, že to je kluk a vidíme pindíka!!! Pak lékařka dodala: „Je to holčička. Vidíte to kávové zrno? Jde vidět úplně jasně!“ To vám povím, že jsme tehdy docela čuměli a došlo nám, že jsme se dívali asi úplně, ale úplně jinam!
Tentokrát jsem to ale viděla opravdu jasně. Byl tam! A vlastně by mě strašně překvapilo, kdyby ne a byla to druhá holčička. Celou dobu jsem o miminku mluvila v mužském rodě. Vždycky, když jsem si to uvědomila, snažila jsem se to vyvažovat, aby kdyby to přece jen byla holčička, aby si nepřipadala nežádoucí. Ale bylo toho víc.
Vlastně jsem si tak nějak celý život myslela, že budu mít dceru a syna, a asi snad i v tomto pořadí! Možná to byl zajetý model z domova, protože mám mladšího bráchu. A pak taky, co se jmen týče, to klučičí jsme měli v plánu už dlouho, zatímco holčičí jsme nevěděli vůbec. Je to zvláštní, protože když jsme vymýšleli jméno pro Emilku, přišel nám u holčiček výběr mnohem pestřejší než u kluků. A teď? Holčičí jsme v kalendáři ani nehledali.. Jen jsme sem tam nějaké jméno nadhodili, abychom zjistili, že se stejně vůbec neshodneme. Řekli jsme si proto, že to budeme řešit až ve chvíli, kdy nám řeknou, že to bude holčička. Zpátky ale k ultrazvuku!
„Řekla bych, že to bude chlapeček, ale počkejte ještě chvilku. Potřebuju, aby se nějak otočil, abych vyloučila, že to je pupečník,“ říkala doktorka. Zdá se, že to nakonec fakt nebyl pupečník… a mně to samozřejmě dojalo. Už od prvního těhotenství se dojímám na požádání! A taky jsem viděla, jak se manželovi rozzářily oči. Chlapečka si moc přál. Úplně stejně šťastní bychom byli tedy i za holčičku (jenže ona by nebyla moc nadšená z fotbalového dresu, kterému by se asi už nevyhnula), ale jak už jsem říkala – spíš by nás překvapila. Když jsme vyšli ven, říkám manželovi: „Hele, já čekala, že budeš mít mnohem větší radost!!“ Manžel se zasmál a povídá: „Mám radost, ale já s tím prostě počítal. Pořád jsi říkala, že to bude kluk, holčičí jméno jsme stejně nevěděli a tak jsem bral automaticky, že bude mít Emilka bráchu.“
No tak my opravdu budeme mít chlapečka. :) ..nevěřili byste, jak těžké bylo to pohlaví naplánovat a rozvrhnout, aby se to povedlo. :wacko: :O tom ale zase jindy :good:
PS: Ta úvodní fotka je ještě z doby, kdy jsem čekala Emilku. I když tedy…. můj aktuální pupek by možná mohl této fotce už s klidem konkurovat…
