Kdysi jsem na blogu psala, že jsme koupili jednu fajnovou jídelní židličku. Bylo to v tomhle článku: Tak už máme jídelní židličku!. To, aby náš syn mohl pohodlně stolovat, skoro jako my „dospěláci“. ;-) Bohužel tahle židlička, ze které jsme s mužem nadšeni a zpočátku to vypadalo, že i syn si v ní bude hovět, ta teď u nás leží ladem a Olí si ji užívá jen ve chvíli, když vytírám podlahu nebo si dávám rychlou sprchu a nechci u toho trnout, kde co zakázaného uloví nebo kde si najde nějakou novou skrýš. Proto ho do ní připásám, obklopím hračkami a mám asi tak deset minut na to, abych zvládla, co potřebuju. :rose:
Že by v židličce ale v klidu posnídal, poobědval nebo povečeřel /o svačinách ani nemluvím/ je reálné asi tak, jako vyhrát Superjackpot ve Sportce. Až do Olího prvních narozenin to vypadalo proto tak, že jsem ho vždy při jídle honila s každou lžičkou po bytě, protože zrovna někam ujížděl se svojí mašinkou nebo stavěl komín z kostek a do toho rozmotával roli pečícího papíru, takže chápete, že na nějaké jídlo neměl absolutně čas. ;-)
Pak ale dostal od přátel k narozeninám tatrovku /myslím tím ten náklaďák, který si pamatuju z dětství už i já. :rose: /, která mu učarovala, a ze které nechce slézt, takže jsme ji rázem vyměnili místo jídelní židličky a Olí v ní od té doby snídá i obědvá. Sice ho musím u jídla vozit, ale aspoň sedím u něj a pokaždé, když jede zpět, dostane jednu lžičku do pusy. Třičtvrtě hodiny hodování jsme tak stáhli na dvacet minut, přece jen u toho ještě stíhá kontrolovat kola, ale aspoň v klidu sedí na jednom místě a já ho můžu pohodlně nakrmit. :heart:
Takže za mě tatrovka super dárek a doporučuju vyzkoušet všem, kteří řeší stejný problém. Myslím, že zabere i na holčičky! :bye:
