Jako bezdětná jsem často slýchávala, že mámy po čtyřicítce nemají na dítě už tolik síly, jsou přecitlivělé, úzkostlivé, přehnaně bojácné a já nevím, bůhví, co ještě. Mně už čtyřicet bylo a mámou jsem rok, takže si myslím, že už o tom leccos vím. 
Možná, vy milé čtenářky, které tento článek čtete, jste o hodně mladší maminky a nepochybuju o tom, že jste skvělé mámy! Já bych normálně do čtyřiceti taky nečekala. O miminko jsme se s mužem snažili už dlouho předtím, ale osud nám ho dopřál až v mých čtyřiceti letech. Takže jsem okamžitě spadla do skupiny „dítě po čtyřicítce“. I tak je to super. 
Někdy se mi ale stane, že když přijde řeč na věk, někteří lidé zkoprní a neví, co říct. Přemýšlela jsem, co si asi v tu chvíli myslí. „Na starý kolena si pořídila dítě!“ nebo možná čekali, že když si k synovi sednu na zem, tak se už nezvednu, protože klouby už mi ve čtyřiceti určitě neslouží tak dobře a že když syna zvednu, tak mi „stopro“ rupne v zádech a budu si muset zavolat „rychlou“, aby mě dali „dokupy“. Trochu mají pravdu. Protože záda mě teda někdy berou fest, když x krát za den zvedám dítě nahoru a dolu a i když si to nepřipouštím, mému tělu prostě čtyřicet už je. Jedno vím ale „natuty“. Klouby mám zatím v pohodě, pořád se dokážu rozeběhnout, když mi začne dítě utíkat a strachy bez sebe, tak to teda sakra jsem! Už od té doby, co se moje dítě narodilo. Asi jako každá máma a nikdy to už nebude jinak.
Jinak žiju úplně normální život jako jiné, i mladší, maminky. A to, jaká jsem máma, není podle mě o věku, ale hlavně o povaze. I to, jak chci svoje dítě vychovávat, co mu dávám jíst a pít, kde mu dovolím lézt a kde co omakat. A viděla bych to úplně stejně i před deseti nebo patnácti lety.
Naše dítě nežije ve vakuu, není zavřené doma, protože venku hrozí to a to, leze po zemi jako každé jiné, potkává se s jinými dětmi, má za sebou kurz cvičení i plavání a poznává svět jako jiné děti. A já jsem, jako jiné mámy, často grogy. Třeba, když se Olí v noci rozhodne vyzkoušet, jestli mám sundávací řasy, čímž procitne minimálně na další dvě hodiny, než znovu usne. A jako jiné mámy padám často na pusu, protože být čtyřiadvacet hodin v pohotovosti, je fakt makačka a jako jiné mámy se těším každé ráno na dvojité kafe, abych do sebe kopla další dávku energie. 
I přesto všechno, být mámou ve čtyřiceti, není vůbec špatný! Užívám si to na „plný pecky“ a neměnila bych ani den!
Mimochodem, už jste, maminky, četly příspěvek mé kamarádky Terky Jak jsem se stala profesionální plačkou ? Pokud se dojímáte u všeho, čtěte :) Určitě se v tom najdete
16 Komentářů
Super, já první dítě měla ve 26 letech a záda boleli taky , je mi 34 a přijdu si na druhé dítě stará , to je ale o psychice,
Je jedno v kolika ,ale jak se cítíte
Pet, děkuju.
A jestli po druhém dítěti ale toužíš, věřím, že byste to skvěle zvládla. Držím palce! 
Ano, ano, ano!!!! Taky jsem čtyřicetiletá matka, sice podruhé, ale s patnáctiletým odstupem, takže jako by to bylo poprvé. Úplně se s tímto článkem ztotožňuju, napsala jste to přesně!!! Díky :)
Baru! Moc děkuju! Potěšila jste mě.
Mějte se hezky a užívejte! 
Ještě matka nejsem a je mi 37, pevně věřím, že se to povede a budu šťastná 40ti léta máma se zablokovanymi zády. Děkuju vám za ten povzbuzující článek
Barunko, dekuju za mila slova!
Jsem rada, ze vas clanek povzbudil. Drzim moc palce, at se brzo tesite z detatka! Je to strasne fajn a ja se s nim citim na dvacet. Dejte vedet! 
Jsem mámou v 38 a strašně si to užívám
nemyslím si že by jsem byla na mimčo stará ale spíš vyzrálá a o to vděčnějśí že mám bobka který mě donutí chodit na hodinové procházky a běhat v parku 
Markétko, to jste napsala hezky. Moc vam preju, at jste zdrave, stastne a uzivate si materstvi naplno!
Já první syn 25, druhý syn 32 a třetí vymodlena holčička 38 a jsem šťastná že jsem do toho šla. Užívám si to jako blázen a stará se rozhodně necítím
Krasne, Peto!
Preji hodne stesti a zdravi cele rodine! 
Napsala jste to skvěle, sama mám syny 15, 10,8 let a ted ve 40letech máme 11měsíčního broučka . Řekla bych že si tuhle mateřskou užívám mnohem víc. Před tím jsem se honila za penězi aby měli kluci značkové oblečeni drahé hračky a byla jsem mnohem utahanější a podrážděná. Ted si to užívám , nekupuji zbytečnosti, nepracuji a dokonce chodim s prcke už na cvičeni pro batolata a je to užasné. Moc mi mateřstvi ve 40 naplnuje štěstim.
Zdenko, klobouk dolu, jste uzasna!
Dekuji za mila slova a at se vam stale dari! 
Ahoj, hezky naprany clanek, ale jako matka dcery, kterou jsem mela tesne pred tricitkou a matka syna ktereho mam po ctyritce, musi rici, ze z meho pohledu, je to rozdil, a ne maly a vek v tom hraje roli, a velko a nejde o klouby a zada, presto souhlasim, ze po ctyricitce je to supr, a lepsi, ale ne stejny
Ahoj Marsy, to je skvely, ze materstvi po ctyricitce si ale pochvalujes.
At se dari a diky, ze jsi napsala. 
Tak já měla měla 1. syna v 18, ve 21 letech dvojčata, holčičky. Pak jsem chytla ještě druhou vlnu, ve 36 syna a ve 39 dceru
Se všemi dětmi jsem si to užila stejně, i když to byla u 5. dítěte celkem makačka 
Katoooo! Smekam před tebou! Krasny!
Populární články
Nejjednodušší a nejrychlejší způsob barvení vajíček. Jsou duhová jako od…
Byl jednou jeden život: Jak vzděláváme naše děti o lidském…
Mezi kamarádstvím, alkoholem a realitou: Druhé šance fungují. Dávejte je
Mami, a proč se slaví Velikonoce?
Témata