Je to asi měsíc, co se Olí naučil teprve plazit a teď mu to jde už víc než dobře. Nabírá přitom takovou rychlost, že se někdy na vteřinu otočím a je fuč. Když ho pak zavolám, dělá jakoby nic. To ho nacházím většinou schovaného někde pod stolem nebo za kytkou, což jsou jeho oblíbené úkryty. ;-)
Nejdřív jsem si myslela, že když se Olí v osmi měsících (teď mu je deset) ještě ani neplazil, že už by asi měl. Všude jsem kolem sebe slýchávala, jak se děti mých známých a děti známých mých známých plazí nebo dokonce lezou klidně už na půl roce, tak mi to vrtalo hlavou.
Trochu jsem se potom pídila a zjistila jsem, že je vlastně všechno v pořádku a že mé obavy jsou docela zbytečné. Neposlouchám ty chytré řeči o tom, co by moje dítě už mělo umět. Jojo, s tím už jsem se taky setkala. ;-) Každé dítě je jiné. A tady to platí obzvlášť. Takže, pokud jste na tom u vás doma podobně, klííííd, nic se neděje. Buďte hezky v pohodě. ;-) Některé dítě sice leze už na půl roce, jiné ale začne třeba až na roce. (Tady najdete, jaké pokroky dělá dítě zhruba měsíc po měsíci, ale berte to obecně a s rezervou: Krok za krokem aneb všechno je jednou poprvé…) Pravda je tedy i ta, že některé děti nelezou vůbec. To bych ale nerada. Chci, aby se Olí z lezení naučil sám sedět a prošel tak přirozeným vývojem a netrpěl později bolestmi zad, což by se prý mohlo stát.
Obecně platí, že širší rozmezí, kdy se děti učí plazit a lézt, je sedm až dvanáct měsíců, užší pak osm až deset. Oliverek začal v devíti. Zatím je tedy u toho plazení. Pomohlo k tomu i to, že měl rozmístěné hračky po místnosti a snažil se na ně dosáhnout. Různě se mi ale sešlo hned několik rad, jak k plazení či lezení pomoci a rozhodla jsem se vám je sepsat, pro případ, že byste je chtěli vyzkoušet. Tak například:
- Jednoduchý cvik, který tomu může pomoci, je, když si položíte dítě na jednu ruku a svoji druhou mu pokrčujete nebo podsouváte nejdřív jednu, pak druhou nohu směrem k bříšku. Důležité je, aby měl u toho rovné chodidlo a ne vytočené do strany. To proto, aby se naučil lézt správně. Stačí cvičit dvakrát třikrát denně a výsledek může být brzo vidět. :yes:
- Do cesty dát dítěti překážky, které musí překonávat. Dobré je použít kojící polštář (ale nemusí to být nutně kojící, klidně použijte i normální ;-) ) a dát za něj oblíbenou hračku. (Když jsem ale tohle na Olího zkoušela, tak se na hračku vyprdnul a radši si vzal tu, co měl blíž po ruce. Takže smůla. :scratch: )
- Výhodou je, když má děcko už staršího sourozence. Snaží se ho pak napodobit ve všem, co brácha nebo ségra dělá a většinou se to brzo daří. (To ale není náš případ. :rose: )
- Kamarádka mi poradila, že doma lezla po čtyřech celá rodina. Samozřejmě ne pořád. Jenom, když si s dítkem hráli. :rose: (To jsem zkusila taky, aby to Oliverek okoukal, ale na kolik si z toho něco vzal, to fakt netuším. :rose: No, a můj muž mi řekl, že jeden člověk na čtyřech doma stačí a vymluvil se radši na pochroumaná kolena. :wacko: )
- Zázraky dělají i špricle v dětské postýlce, za které se děti drží a snaží se u toho posouvat nebo pokrčovat nohy. (To se u nás taky celkem osvědčilo. I díky tomu má Olí dobře našlápnuto te´d už i k lezení. :heart: )
Zkusili jste něco z toho nebo co pomohlo u vás? Máte nějaký osvědčený tip? ;-)
