Právě dnes odjíždím s Emilkou, kamarádkami a jejich holčičkami na naši plánovanou dámskou jízdu. Zaplatily jsme si pobyt s programem pro děti. Jedna z kámošek tam byla loni a vykreslovala to tak, že díky plavání s dětmi dvakrát denně si to naše ratolesti nejen užijí, ale navíc se i unaví. No a díky tomu, že rychle usnou a nechystáte jídlo manželovi (v jejím případě to neplatí, protože nevaří, ale myslela pochopitelně na nás), můžete si dát večer nohy nahoru a do ruky drinčíček. 
Maximálně natěšené jsme to s druhou kamarádkou odkývaly. Pár dní před naším odjezdem nám začalo ale docházet, že vlastně jedna uspává po sedmé hodině, druhá kolem deváté a třetí se to někdy daří až v deset. “OK. Tak si na ten společnej drink prostě počkáme!” řekla optimisticky jedna kamarádka. No… Vzhledem k tomu, že nejprve uspávám já, čtvrtý den bych se mohla cítit jako Sue Ellen z Dallasu! Jestli budu sedět každý večer se skleničkou a očekávat mé drahé kamarádky, mohlo by se také stát, že:
1.) Ve chvíli, kdy konečně dorazí, budu na šrot.
2.) Hned jak přijdou, budou na šrot ony, protože by měly být férové a naklopit do sebe tolik drinků, které jsem stihla během čekání!
Volím možnost č.3.) Čekat na ně s jedním jediným drinkem! 
Ovšem, jak se blížil termín, začaly jsme řešit náš další program:
G: Máte rády hry? Jako třeba Český film.
L: Z toho nevím nic. Jakože absolutně nic.
G: Neznáš český filmy? Tak se něco naučíš!
T: Miluju to! Klidně ber!
L: Mě to teda ani trochu nebaví!
G: Tak Česko!
L: To jsem už taky hrála a byla to podobná ostuda!
G: Hele, ty stejně budeš uspávat! Co karty? Hrajete?
T: Karty klidně! Mastím Žolíky.
G: Nebo můžem zahrát poker. Hezky pěkně bez žetonů a o prachy!
Začínám mít podezření, že si nás tam kamarádka vytáhla, aby nás obrala v pokeru! Navíc si nejsem jistá, zda na mne bude mít tento pobyt blahý vliv. Hezky si to shrneme: Pokud budou holky uspávat dlouho, stane se ze mě Sue Ellen. Čím dřív ale budou za mnou večer chodit, tím větší gambler se ze mě stane! Sbohem rodičovský příspěvku na dítě! A v neposlední řadě mě dorazil manžel, když se mě zeptal: “A miláčku, počítáš s tím, že tam bude ještě milion cizích dětí?”
No samozřejmě, že …… NE?! Vůbec mi nedošlo, že do té pohody, co si tam představujeme (s deštníčkem za uchem – no dobře tak ne), budou pobíhat cizí děti. Od půl roku (no dobře-ty asi ještě běhat nebudou) do šesti let (a tyhle už můžou docela člověka dohnat k bolesti hlavy) Znáte to. Děti milujeme. Většinou ale jen ty vlastní
Každopádně! Moc se tam těším! (hlavně na to, až zjistím, jestli jedeme do nebe nebo se nám otevřou brány pekelné)
