První panenka: Neudělejte při výběru tyto chyby!

Když bylo Emi asi půl roku, dostala od manželovy maminky látkovou panenku. Koupila jí ji, protože se jmenovala Emilka, stejně jako naše dcerka. Na konci května už bude Emi rok a tak jsem si říkala, že by už mohla dostat svoji první “opravdovou” panenku. Jako tím myslím miminko s plastovou hlavou.

Kromě toho, že jsem zjišťovala, jakou panenku vybrat a která by se jí mohla nejvíce líbit, zjistila jsem, že je prý velmi důležitá pro rozvoj dítěte (chlapečkům ji ale cpát nebudu;-) ). Když se ale dítě snaží napodobovat tatínka nebo maminku, buduje si tak určitou dávku sebevědomí. U děvčete tedy hra s panenkou. Při výběru jsem se snažila, aby měla/neměla její nová kámoška následující:

• pohlaví panenky!!! Tohle jsem zjistila úplnou náhodou a docela mě to překvapilo. Panenka by neměla být chlapeček, ale holčička. Dívky prý automaticky počítají s tím, že je panenka stejná jako ony (takže sorry-tolerance pindíka=nula)
• není tedy ani na škodu, když budou mít malé maminky pocit, že jim je jejich miminko podobné
• neměla by být příliš těžká (kdo by se s ní taky tahal, že jo?)
• měla by mít milý, usměvavý obličej, aby v dítěti evokovala příjemné pocity (i když tady nesouhlasím. Realita je taková, že jsou i uplakané děti, tak ať nežije v oblacích)
• nezávadné materiály (logické)
• u dítěte do a kolem jednoho roku by panenka ještě neměla mít vlasy. Prostě kupte plešaté miminko. (aspoň bude mít pocit, že má s pár vlasy na své hlavičce nad panenkou navrch)
• panenka nemusí mít žádné vychytávky jako čůrání, kakání atd. Takhle malé dítě to zatím neocení.

Zatím jsem si nebyla jistá, jak s panenkou Emouš naloží. K některým hračkám se tulí, s jinými jedná jako diktátor! Někteří její kamarádi z hračkářství jako by si její přízeň zasloužili, jiní nikoliv. Miluje hebké hračky a tak jsem se trošku bála, jestli se jí celoplastová panenka bude líbit! Nejradši se totiž do teď tulí k plyšové kočičce nebo medvídkovi Olafsonovi (tak ho pojmenoval muž, protože je ten medvěd původem Švéd – náhodně jí ho koupil v Ikee).

Nakonec se mi hodně zalíbila panenka Baby Annabell pro novorozence s měkkým tělem, které se dá snadno čistit. Vybrala jsem ten nejmenší model, který má 30 centimetrů. A navíc! Je fakt lehoučká (a heboučká)!

No, takže nadešel den D, kdy jsem jí rozbalila.. Moc se jí líbila, smála se na ní! A pak to přišlo…. Tulila se k ní asi tak čtyři minuty a pak ji začala vychovávat. Párkrát jí třískla hlavou o zem a hned na to jí naplácala na zadek! (myslím, že rákoska Igora Hnízda ve filmu Obecná škola by se oproti Emilčiným ranám měla stydět, zlomit se, skočit do krbu a uhořet bolestivou smrtí) Chudák Annabell už s Emi i několikrát stolovala. Najíst pochopitelně nedostala. Zato spadla z jídelní židličky a pár hodin na to utrpěla nemilosrdné kousnutí do nosu (bez ošetření).

Zatím si tedy moje dcera hraje na dost přísnou matku, která svému dítěti navíc neposkytuje první pomoc! (ano, já vím! jak by asi mohla ) Ještě, že hračky nemají modřiny a prodavačky nebo sousedi nemůžou volat na “hračkářskou sociálku”. Myslím, že by byla Annabell už dávno v děcáku nebo u pěstounů!

A dodatečné doplnění! Jsem blb! :D Není to baby Annabell, ale First Love   Jsou si dost podobné a nechtěně jsem to popletla :)