Dcerce rostou zuby, do toho se přidala lehká viróza a kromě doporučení na léky zazněla z úst naší paní doktorky tato věta: “Odeberte jí moč.” Možná by mě to překvapilo ještě víc, kdybych asi před dvěma měsíci neslyšela od kamarádky, že musí svojí dcerce odebrat moč a že se asi půjde oběsit než se jí to povede. Ale povedlo a teď pyšně vypráví, že to nebylo zas tak strašné! Po bitvě je ale každý generál! (ale všechna čest, protože pro mě se stala hrdinkou)
Dostala jsem zkumavku a prý se to odebírá tak, že dítě rozbalíte a čekáte. Můžete kapat vodu na bříško, aby se mu začalo chtít čůrat nebo pustit kohoutky, aby tekla voda do vany nebo do dřezu. No… Asi nemusím říkat, že plna optimismu jsem do toho nešla. Za zvuků Niagarských vodopádů naší koupelny jsem chudinku dcerku rozbalila, dala jí do ručiček tubu krému, která jí jediná zajímá natolik, aby se neotáčela na břicho, dávala jsem jí průběžně napít, střídavě zastudila na bříško (což nevyvolávalo úplně příznivé odezvy) a čekala a čekala a čekala a čekala! Jak dlouho?!? Asi 30 minut!!! Počet mililitrů ve zkumavce??? Nula. Nic! Buď mě dcera převezla a vyčůrala se těsně před tím a nebo se jí faaakt nechtělo!! Zkusila jsem to ještě jednou. Bez výsledku.
A pak jsem objevila Ameriku, že vlastně existují sáčky na moč, které ji zachytí. (no dobře-vy co je znáte, nedívejte se na mě jako na totálního blbce) Ale k věci! Každý to popisuje jako naprostou brnkačku a top věc. Když to tak slyšíte, začne vám to připadat jako vynález hodný žárovky od Edisona. Jenže ta žárovka od Edisona prostě funguje!!!
Sáček je na tom hůř! Pokud ho špatně nalepíte, jste v pr… (pročetla jsem dost diskuzí a spousta matek psala, že to teče mimo). No a další věc – je pochopitelně na vašem dítěti, jestli tam něco načůrá. Já se přiznám, že mi to přišlo strašná drasťárna lepit to..a neměla jsem na to. To radši budu čekat se zkumavkou. Každopádně závěrem všeho musím říct, že jsem to FAKT nezvládla. Takže nejen, že jsem moč nepřinesla (naštěstí vyšel ale dobře odběr krve z prstu), ale – a teď ta veselejší část – také jsem odmítla kámošku, která chtěla přijet na kafe.
“Sorry, nedám to. Musím chytat moč!”
Kamarádka: “?”
T: “Musím chytat moč.”
Kámoška: “Ty se počůráváš?”
T: “No jasně a chytám si sama moč! Musím ji odebrat Emilce :(“
Kámoška: “To si děláš pr.. To se dělá? A jak se to dělá?!? A TY TO UMÍŠ?!?”
T: “Evidentně neumím! Už jsem to zkoušela a jsem levá jak šavle. A neptej se tak blbě! 
“
Kámoška: “Jako do čeho to chytáš?”
T: “No do ruky ne! Do zkumavky.”
Kámoška:“A to se trefíš?”
T: “OMG! Děláš si srandu, že jo?”
A nemůžu tady tu konverzaci vypsat pochopitelně celou, protože pak už jsem na to neměla moc nervy. V každém případě doufám, že vy to zvládnete a nervy na to mít budete. No a ráda bych vám pochopitelně dala tip, jak na to, ale v tomto případě ho ode mne fakt radši nechtějte. Tohle totiž není a asi nebude moje parketa! 
