Dvojčata: Pohoda, klídek anebo…

Když jsem byla těhotná, psala jsem na blogu o tom, jak nám jednou na kontrole ultrazvuku připravili překvapení, když nám s mužem oznámili, že budeme mít asi dvojčata. Popisovala jsem to v tomto článku: Bude jedno nebo dvě?!. Nakonec se to ale nepotvrdilo a my máme jen jednoho mrňouse, za kterého jsme šťastni.

Před několika dny jsem se ale setkala s maminkou, která dvojčata má. Roztomilé holčičky. Nějakou dobu jsem s ní strávila a zírala jsem, jak skvěle zvládá obě holky najednou a ještě vypadala jako ze žurnálu a energie měla tolik, že by vydala na celou elektrárnu. Nemohla jsem si odpustit otázku, kde ji bere? „Je to úplně v pohodě. Holky jsou strašně hodný.“ „Musíš být ale dost nevyspalá, ne?,“ vyzvídala jsem. Nešlo mi to na rozum. Celou dobu žiju v domnění, jaký to musí být se dvěma dětmi mazec. „Vůbec. Ještě nedávno jsem to měla tak, že jsem holky večer nakojila a ony mi spaly až do půl šestý do rána.“ Málem jsem spadla z lavičky, na které jsem v tu chvíli seděla. Jejím dcerám je osm měsíců a ještě v sedmém byly kojeny. „Na začátku jsem myslela, že se nerozkojím. Měla jsem málo mlíka. Jen pro jedno dítě. Takže jsem dávala holkám cizí mateřské mlíko. A dávala jsem i umělý. A vždycky jsem to střídala. Jednou jsem nakojila jednu a druhá dostala příkrm a podruhý zase obráceně,“ vysvětlovala mi. Poslouchala jsem to s napětím, protože mi docházely věci, které my maminy s jedním dítětem vlastně neřešíme. Třeba s tím kojením.

Musím říct, že kdybych měla v tu chvíli klobouk, smeknu. Viděla jsem, jak svoje holčičky třeba obléká. Zatímco strojila jednu, druhá už mezitím plakala, protože byla ospalá. Jenže, aby s nimi mohla na procházku, musela obléknout obě. Takže jednu dceru připravovala a na druhou neustále mluvila, aby ji zabavila a rukou ji ještě stíhala uklidňovat, hladit a podávat jí hračky. Všechno v rychlosti a s naprosto klidným hlasem. Říkala jsem ji: „Fakt tě obdivuju!“ Když si představím, že se u jednoho dítěte vůbec nenudím (pořád je něco potřeba připravit, udělat, pečovat, starat se) a některé maminy tohle všechno mají dvakrát, nebo když se zadaří, i třikrát, tak nemůžu uvěřit. A ona na to: „Já bych klidně brala i další dítě. Je to opravdu v klidu. Jen se snažím, aby měly obě holky stejný režim. Jedí nastejno, koupou se nastejno atd. atd. “ Jen pro srovnání. Obě holky strojila stejně tak dlouho, jako já jednoho syna!  A to si o sobě nemyslím, že bych byla nějaký hlemýžď.  Mezitím si ještě ven vynesla dvě korbičky na kočárek, za cesty si stihla povídat s dětmi, sestavila dvojkočár a holky do něj přenesla.

Napadlo mě, jak bych například takový obrkočár (který byl mimochodem moc hezký) skládala do auta, potom ho zase sestavovala, k tomu do nich urovnávala dvě děti… A jak by se mi vešel do úzkého výtahu?! Nijak, ten by se tam prostě nevešel. A teď, všechno musíte mít dvakrát. Nejen kočár, ale i postýlky, oblečení, hračky, deky, fusaky, plíny, no, vždyť si to sami dovedete představit.

Všem maminkám se dvěma a více dětmi tleskám!

Máte doma dvojčata? Jak to s nimi zvládáte? Co je pohoda a co je naopak náročné? Těším se na vaše zkušenosti!  

Náhledové foto: Radka Pipotová