Dnešní článek nebude o žádných radách, nepůjde ani o vtipnou historku, ani recept na pořádnou dobrotu. Dnes to bude jen doporučení, které ale musím dát. Týká se akce jménem Vítání občánků.
Když se syn narodil, byli jsme s mužem něco zařizovat na úřadě v místě, kde bydlíme. A při té příležitosti se nás tam ptali, jestli stojíme o Vítání občánků. Pokud ano, máme vyplnit papír a oni nás pozvou. Manžel to tenkrát nechal na mě, ale v podstatě jsme se shodli na tom, že chceme být pozváni. A včera se ta sláva konala. :rose:
Už večer předtím jsem plánovala, jak to udělám, aby byl Olí vyspalý, najedený a dobře naladěný a mohl si tak své Vítání užít. Vyšlo to lépe, než jsem si myslela. Oliverek se vzbudil v šest na kojení, a i když se mu už moc nechtělo spát a začal mě dloubat do očí, plácat mě po hlavě a různými zvuky dávat najevo, že už je ráno, krásný den, tak co děláme ještě v posteli, po zhruba hodině, co jsem mu podávala zahozené hračky kdesi po posteli, ještě usnul a já s ním. Během dne se prospal ještě dvakrát, takže byl ve výborné náladě.
S mužem jsme si řekli, že si Vítání s naším synem jako rodina užijeme. Vytáhli jsme ze skříně nedělní šaty, jak říkávala moje babička. ;-) Malého jsem nakojila, oblékla mu bílou sváteční košili a procházkou jsme vyrazili na úřad. Překvapilo mě, kolik už tam čekalo lidí s kočárkem. Nemohla jsem si nevšimnout, jak rodiče vyfešákovali sebe i své děti, čímž dali najevo, že jim tahle událost není lhostejná. A taky, až se na fotky podívají za dvacet třicet let, můžou si říct: „Mámo, táto, slušelo nám to ale, co?“
Celá akce začala přesně v celou. Bylo hezké sledovat maminky, jak se snaží dítě udržet, pokud možno v klidu, aby jim to sváteční oblečení vydrželo aspoň na fotku.:-) Bylo fajn sledovat, jak pyšní tátové všemožnými grimasy rozesmívají své děti v náručí maminek, aby se usmáli na fotografa, vedle něhož stáli s chrastítkem v ruce a chrastili jak o život. Některé děcko to bavilo, některému to bylo putna, ale i tak to má celé smysl. Je dobré vědět, že na naše děti, v místě, kde žijeme, někdo myslí. Znovu si uvědomíme, jaké obrovské štěstí nás narozením potomka potkalo. A nemůžu opomenout ani to, že je to docela příjemné narušení denního režimu maminek na mateřské. :rose:
Vítání občánků netrvalo víc než čtyřicet minut. Děti se vyfotili, rodiče podepsali, dárky se rozdali a tím byla rychlá, avšak nezapomenutelná akce za námi. Takže, jestli se ještě rozhodujete, zda se Vítání občánků účastnit nebo ne, zkuste moje doporučení a jděte do toho. Věřím, že nebudete litovat. ;-)
A jak to vidíte vy ostatní? Byli jste nebo se teprve na Vítání chystáte? ;-)
MIMOCHODEM PŘEJI KRÁSNÉHO VALENTÝNA! :heart:
