Předně vás všechny ještě jednou zdravím v novém roce a přeju hodně štěstí a zdraví!
Vánoce jsou za námi a doufám, že jste si je užili. Já moc. Byly poprvé ve třech, tak to snad ani jinak nešlo. 
Oliverek z nich sice ještě moc neměl, ale i tak jsem chtěla, aby měl nějaké překvapení. Nejzajímavější byly pro něj ovšem blikající světélka na stromečku a balicí papír, který při rozbalování dárků snad všechen ochutnal. (O papíru jsem už na blogu psala, i tom, jak dítěti zabalit dárek, což se může hodit při jakékoli oslavě během roku. Mrkněte tady: Nejlepší dárek? Musí být správně zabalený!).
Jedno překvapení na něj čekalo ale už při štědrovečerní večeři. Na talířku měl připravený svůj první piškot. Sice Olího pořád kojím, ale kousek piškotu nebo lineckého cukroví (bez marmelády), jsem mu měla dát proto, abych zjistila, jak bude reagovat na mouku. Vzhledem k tomu, že jsem celiak (mám alergii na pšenici, ječmen, oves a žito) a jsem proto na doživotní bezlepkové dietě, je potřeba vyzkoušet, jak na tom bude on. Celiakie může být totiž dědičná.
Naběhla jsem do Lidlu a na doporučení (že prý jsou nejkvalitnější) jsem koupila jejich piškoty. Dalo mi docela práci, je sehnat. Zřejmě se všechny ženy rozhodly, péct cukroví z těchto piškotů. Asi ve čtvrtém obchodě jsem je nakonec koupila. Byla jsem hrozně zvědavá, jak mu budou chutnat. Celá šťastná jsem mu jeden piškot rozlámala na pidi dílečky a jeden z nich mu dala do pusy právě při večeři, když jsme se s mužem cpali bramborovým salátem a kaprem. Jak bych to ale popsala… Vypadalo to, jako, kdyby místo piškotu snědl citrón. Začal křivil pusu a přehazovat si ten kousek piškotu z jednoho koutku do druhého a zrak přitom upřeně soustředil střídavě na mě a na piškot s výrazem, za který by se nemusel stydět ani Arnold Schwarzenegger, chvíli předtím, než se má vypořádat s tím největším zloduchem. Jako, kdyby Olí říkal: „Mámo, cos mi to dala za blaf! To se nedá!“ 
Od té doby ho měl ještě párkrát a zatím to nevypadá, že by to po téhle dobrotě nějak zvlášt toužil. Důležité ale je, že žádná reakce u něj doteď nenastala. Uvidíme, jak se to bude projevovat, až začneme s přesnídávkami. 
A o co vlastně u celiakie jde:
U dítěte s celiakií není trávicí soustava schopná zpracovat jakoukoliv potravinu obsahující lepek. Toto onemocnění je bohužel doživotní a nemusí se projevit hned v kojeneckém období, ale kdykoliv později. /Mně ji našli dokonce až v dospělosti./
A jak se celiakie u dítěte projevuje:
Zpravidla podle poruch růstu, podvýživy, častých průjmů, nadýmání a bolestí bříška.
Každopádně, kdyby náhodou Oliverek celiakii po mně měl, vím, že v dnešní době už to takový problém není. Obchody jsou plné bezlepkových potravin a spousta z nich chutná lépe než normální potraviny. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že rozhodně netrpím. 😉
A na závěr jedno připomenutí z úplně jiného soudku. Víte, že u nás na blogu momentálně probíhá soutěž o hubnoucí procedury a teď se držte – v hodnotě 25 tisíc korun! A vyhrát můžete právě vy, stačí si jen přečíst jednoduchá pravidla v článku zde SOUTĚŽ s Hedera Spa Clinic a tahle báječná výhra je vaše! Tak šup do toho. 
