Moji hlavu zákeřně napadla nesnesitelná migréna, a protože byl manžel už z práce doma, poslal mě lehnout, že syna pohlídá. Byla jsem v klidu, protože vím, že se o malého dobře postará. Říkala jsem si, tatínek mu přečte pohádku O Budulínkovi nebo Krtečkovi a náš chlapeček usne do deseti minut. Ale tatínkovo hlídání bylo mnohem zajímavější, než jsem očekávala.
Svalila jsem se do postele, škrtila si ledový hadr kolem hlavy a snažila jsem se tu nechutnou bolest zaspat, abych byla pro Oliverka zase co nejdřív čilá maminka. A najednou z vedlejšího pokoje slyším známou melodii nebo spíš písničku. A po ní další a další. Vnímala jsem sice napůl, protože spánek už mě přemáhal, ale tohle pominout prostě nešlo. Po chvíli jsem procitla a natahuju uši, jestli opravdu slyším dobře?! Trochu jsem doufala, že mám z migrény nějaké halucinace nebo, že se mi to jen zdá. ,Cé´ je správně. Ani jedno. Tohle byla realita. Můj muž broukal Olímu na dobrou noc Státní hymnu!, partyzánskou Skal a stepí!, a aby toho nebylo málo, šoupnul tam ještě Elektrický valčík! od Svěráka a Uhlíře. Jen připomenu, že verše jsou asi nějak takhle: ,Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud, střídavý, střídavý´…
Migréna nemigréna, donutilo mě to vstát. „Proč zpíváš tomu dítěti tyhle písničky?!,“ ptala jsem se muže. „Přišly mi jako nejlepší,“ odpověděl mi a culil se, jako by tušil, že to nenechám jen tak. A tušil správně. Víte, co je ale nejhorší? Že Olí po nich fakt usnul…! :unsure: :rose:
A tak se ptám: Kde je jako ta spravedlnost?! Já čtu pohádky o Mravenečkovi, o Kuřátku, o Budulínkovi, zpívám ukolébavky a nakonec vyhraje a hymna??!! :wacko: :heart:
