Nepatřím k těm, co shánějí dárky na poslední chvíli. Vždycky nenápadně sonduju, co by moji blízcí chtěli, abych jim opravdu udělala radost. Nikdy nekupuju dárky “aby se neřeklo”. Jeden můj kamarád, co nakupuje na poslední chvíli, dal kdysi své přítelkyni k Vánocům čokoládu! Ano!! ČO-KO-LÁ-DU!!! Koupil ji na benzince. Ona jemu dala hodinky od Armaniho. Asi bych se rozbrečela být na jejím místě. Není totiž nic horšího než cítit, že se dotyčný při výběru vůbec nesnažil. Jemu tehdy bylo dost trapně. NO ABY TAKY NE!
No a přesně takhle trapně bych se nikdy cítit nechtěla. Tentokrát ale čas běží nějak mnohem rychleji!!! Když se mě kamarádka zeptala: “Co kupuješ Vášovi?” úplně mě tím rozhodila, protože mi docvaklo, že vlastně za měsíc a kousek jsou tady Vánoce. (sorry, jestli jsem teď rozhodila i já vás, ale nechci v tom být sama-takže smolík a čtěte dál!)
Musím říct, že dárky od manžela jsou vždycky trefa do černého, ale o tom nechci psát. Přemýšleli jste někdy nad tím, že trefou do černého může být to, že byste dali dárek někomu úplně cizímu? My s mužem už posledních pár let sledujeme Ježíškovské seznamy dětí z dětských domovů. Ty první roky, co jsme spolu zatím ještě chodili, jsme si říkali, že než budeme mít vlastní rodinu, budeme to takhle kupovat. Teď už ji máme a přece chceme zase někomu udělat radost.
Vždycky to za námi přišlo nějak samo. Já jsem někde natáčela reportáž a byl tam strom splněných přání, kde si každý návštěvník mohl vybrat jeden dárek ze seznamu přání dětí, který koupí. A další roky většinou přišel manžel s tím, že někdo z kolegů na Primě dělá něco podobného pro nějaký jiný dětský domov.
Už si vlastně ani moc nepamatuju, co všechno jsme kupovali. Matně si vzpomínám na nějakou sadu korálků na navlékání, co si přála jedna malá holčička a pak mám okno. Co mě ale rozbrečelo a v hlavě zůstane ještě dlouho, bylo přání jednoho chlapce minulý rok. Přál si pánské toaletní potřeby. A ani nebyl konkrétní, neuváděl žádnou značku. Řekněte mi, kdo si přeje šampon a sprchový gel? Tyhle věci bereme bohužel jako naprostou automatiku. Dokonce takový skromný dárek většinou děti považují za nežádoucí. Přišlo mi to tak strašně smutné!!! Koupili jsme mu tehdy celou sadu a stejně mi to přišlo jako velmi smutný dárek. I když on z toho měl asi radost 
Nechci vás hned ráno ale dostat do deprese. Jen chci říct, že dětem, co nemají rodinu, stačí opravdu málo. Nemusíte jim koupit dary za tisíce. Může to být i dárek za dvě stovky, protože se třeba opravdu nenajde nikdo, kdo by jim ho koupil. Dokážete si představit takového Ježíška? JÁ NE.. Ale vím, jak velkou radost ty děti i z maličkostí mají! Věřte mi, že vaše Vánoce budou o něco hezčí :)
Tak co? Hecnete se? Strom splněných přání funguje i letos :)
Já vás za to pobavím seznamem, který začal sepisovat Ježíškovi syn od kámošky:
1.) Létající kolo, 2.) Velký dům s tajnými chodbami 3.) Vybavenou chemickou laboratoř 4.) Helmu, co překládá delfíní řeč, 5.) Kouzelnou hůlku a lektvary, 6.) Zmenšovač, 7.) Bránu času, 8.) iPhone
Kromě toho, že se z tohoto seznamu podlomila kamarádce kolena, svěřila se mi, že na druhou stranu je její syn velmi praktický. V létě si totiž přál velkou vermírnou loď, která se dá zmenšit po přistání na velikost, aby mohla být na balkoně.
