img_20161003_181713

Jak jsme s manželem zakopávali mrtvolu..

Za plotem nám vyrostl dům. Přestože máme podél plotu nasázené thuje a bobkovišně, bude chvíli trvat než vyrostou a můj muž se prostě odmítá dívat na tu šílenou stěnu, která se tyčí asi pět metrů od našeho pozemku. A protože jakékoliv úpravy na naší zahradě miluje, přišel s nápadem, že tam zasadíme strom, aby z toho velkého okna, co budou mít u schodiště k nám na zahradu “nenačuhovali”.

Tedy úplně první jeho nápad byl zasadit dva stromy. To jsem se ale dost vyděsila a snad týden do něj hustila, že naše zahrádka dva stromy rozhodně nezvládne! Protože když říkal strom, myslel tím třímetrový strom, který vyroste třeba do nějakých šesti metrů s korunou o rozpětí tří metrů! Takže žádný roztomilý mini stromeček.

Nakonec jsme jej vybrali. Tuším, že se to jmenuje “Něco červenolistá” – na to první slovo si za boha nevzpomenu. Přišel den D. Přivezli strom a muž ho chtěl zasadit. A nastala klasická situace, kdy se mě zeptal, kam ho chci. A já, přestože jsem věděla, co bude následovat, jsem ukázala: “Třeba sem.” A dočkala jsem se odpovědi, která přichází od manžela vždycky: “Sem? Ježiš, sem ho přece nemůžeme dát! Já bych ho dal sem.” A tak přišla druhá, opět stejná situace jako vždycky, kdy jsem odpověděla (asi jako u dalších stopadesáti rostlin, co máme na zahradě) “Jak chceš, tak dobře. Příště se mě už neptej.”

picsart_10-03-06-50-22

Muž se chopil rýče, vyryl díru, píchnul do ní strom a začala další klasika. “Brouči, teď běž na tamtu a tamtu stranu a sleduj, jestli je ten kmen rovně!” instruoval mě. “A nechceš, abych to držela já a ty ses podíval? Pak mi budeš nadávat, že stojí nakřivo!” odpověděla jsem. Po ujištění, že to musím oběhnout já, jsem tedy kroužila po zahradě jako sup (jen ne ve vzduchu! Ještě to by mi chybělo) a sledovala ten kmen. “Trochu doprava. Ne, to je moc! Říkala jsem trochu! Jo a nehýbej s tím už!” hlásila jsem. Pak jsem šla strom podržet, než manžel hlínu okolo něj udusá. Když už to bylo, povídám mu: “Jdu přebalovat, koupat, krmit, uspávat. Takže kdybys něco chtěl, prostě nemůžu přijít.” Svého muže znám totiž opravdu dobře a bylo mi jasné, že by se něco určitě našlo.

A jak už tak mám krmení i koupání za sebou a ukládám dítě do postýlky, slyším, jako by na mě volal! Přiznávám – občas jsou chvíle, kdy prostě dělám, že neslyším. Věřte mi, že to je ale pro náš vztah to nejlepší, co můžu udělat! A hele! Kupodivu mě volal jednou a pak už jsem jeho hlas neslyšela.

Za dalších pět minut už dcerka spala. Nastavila jsem tedy chůvičku a protože jsem viděla, že je manžel stále na zahradě, otevřela jsem dveře a…. pak jsem to uviděla!!! Náš strom, který jsme tak pečlivě vyměřovali a já obíhala kolem něj kolečka jako blbec, ležel na zemi!!! Ležel na zemi a vedle díry, ve které zhruba ještě před hodinou stál (díky mým instrukcím pochopitelně rovně), byla vykopaná druhá díra!!! Manžel u ní stál a povídá: “Zjistil jsem, že jsme ho zasadili na špatným místě. Ale už mám vykopanou novou díru. Pojď mi pomoct!”  :wacko:  

Vzhledem k tomu, že bylo 20:30 a navíc jste určitě zaregistrovali roční období podzim, nemusím vám říkat, že už byla tma jako v pr…. !! Obula jsem si první boty, které jsem viděla, došla k manželovi, ten mi vrazil do ruky svůj mobil a povídá: “Sviť!” Takže jsem mu svítila při druhém sázení jednoho a toho samého stromu, znovu jsem mžourala, jestli stojí strom rovně (a věřte, že po tmě je to vážně super!) a ve finále jsem tím mobilem svítila i na zem, když manžel ty kořeny zahrabával. Zlatým hřebem večera se pro mě stala cesta do garáže (kde vím, že na mě číhá monstr pavouk) pro hrábě, protože muž měl jiné pracovní starosti. Přísahám že takhle večer, kdy ožívají všechny příšery, jsem tam byla naposled!

T: “Hele máš představu, co si asi tak říkají sousedi, jestli nás pozorujou?”

V: “Že jsme magoři?”

T: “No to taky, ale podle mýho za chvíli přijedou policajti, protože nás někdo napráší za to, že tady zakopáváme mrtvolu nebo tak něco. Viděls někdy někoho, aby v totální tmě s baterkou v mobilu sázel strom? Já to snad napíšu na blog.”

V: “No to se opovaž! Budu vypadat jak totální magor!”

T: “Neříkej!”

No, jak vidíte, stačilo pár dní k tomu, aby se manžel umoudřil a tuto historku mi povolil uveřejnit. A já mu za to děkuji! Doufám totiž, že si to přečte někdo, kdo by mi za statečnost (při vstupu do garáže), pečlivost (při pozorování kmenu stromu) a bystré oko (při svícení baterkou) udělil medaili.  ;-)

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 631 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Další příspěvky

1 komentář

  • Příběh semetriky: Jak proprudit manžela.. – Matky v nesnázích
    15.2.2017 - 7:01