Věříte na osudová setkání? Já asi vážně začnu. Stačila mi k tomu jedna procházka s kočárkem. 
Než se k ní ale dostanu, vrátím se o mnoho let dozáááádu….na základní školu (počet let není nutné uvádět, no je to hodně 
). Kamarádily jsme se taková parta pěti holek, co bez sebe nedala ani ránu. Tajně jsme si posílaly písemky pod lavicí a probíraly společně kdejakou blbost (tehdy samozřejmě samé důležité věci ). Tohle přátelství nám vydrželo celých osm let (abyste rozuměli, my chodily ještě na osmiletku, dneska už je myslím i devítka). Pak se naše cesty rozešly na školy a otamtud naše kroky vedly do různých koutů republiky i zahraničí.
Na školních srazech jsme se pak už nikdy společně nesešly. Vždycky některá chyběla. Až včera! A to už se dostávám k tomu, co jsem nakousla na začátku…
Včera jsem vyrazila později odpoledne s Oliverkem na už zmíněnou procházku. Vedro bylo jak v červenci a jak se tak procházíme po naší čtvrti, vidím proti sobě povědomou maminku s malou holčičkou. Blesko mi hlavou, že tuhle ženu přece znám: „To je Radka! Moje spolužačka a velká kamarádka ze základky! Ale počkat, asi ne. To není možné, ta přece žije úplně na druhém konci Čech a má už dospělého syna!“ Tahle maminka měla malou holčičku, která to kolem ní drandila na koloběžce. Ale ta podoba!
Nedalo mi to a jela jsem s kočárkem k ní. V duchu jsem si říkala, že teď zažiju buď pořádný trapas, když to bude někdo úplně jiný nebo, že najdu svoji kamarádku, kterou jsem před lety ztratila a neviděla ji dobrých dvacet pět let. 
Dodala jsem si odvahy a zavolala jsem: „Radko!“ Otočila se. Byla to ona! Náhledová fotka je toho důkazem. 
Ta Radka ze školy, která navíc, představte si, bydlí vedle mě v baráku a už skoro dvacet let! Nemohla jsem uvěřit, že celou tu dobu žijeme vedle sebe a ještě nikdy jsme se nepotkaly. Až, když se z nás staly maminky (ona tedy už dvojnásobná).
Kafe jsme sice nestihly (na to se teprve chystáme), ale říkala jsem jí, že za článek na blog to naše osudové setkání určitě stojí. A ona na to: „Napiš tam, že jsi potkala stoletou…teda stoletou?! Ježši, ne stoletou, ale že jsi mě sto let neviděla!“ Radu, tak s tou druhou částí souhlasím! 
A víte, čím mi udělala ještě radost? Je pravidelnou čtenářkou našeho blogu! Jsi skvělá! 
10 Komentářů
Miru,to byla nahodicka,jsem moc rada a urcite se brzy uvidime.Moc hezky jsi to napsala
To teda byla, Radu!
Jsem moc ráda, že jsme se viděly a doufám, že teď to nebude už tak dlouho trvat. 
Měj se zatím moc krásně a děkuju! pa 
http://www.route66whitemountaingeotour.com/vlwwnahv.html
how to hack coins from agario pc
autokredit
car insurance chaep in Eau Claire
Tak my jsme s Radkou teda zadne pisemky neposilaly, nebot jsme byly vzdy vzorne pripravene!!
Zdravi dalsi stoleta kamaradka!
Jejda holky to se máte
Taky bych Vás ráda viděla. Měli bychom se zase sejít – i s klukama 
Bubajda
Ahoj Leni,
To je super, že jsi se ozvala, za chvíli se tady sejdeme celá třídní elita. 
Doufám, že se máš hezky a budu se těšit, že se třeba uvidíme. 
pa
Populární články
Nejjednodušší a nejrychlejší způsob barvení vajíček. Jsou duhová jako od…
Byl jednou jeden život: Jak vzděláváme naše děti o lidském…
Mezi kamarádstvím, alkoholem a realitou: Druhé šance fungují. Dávejte je
Mami, a proč se slaví Velikonoce?
Témata