Dne, kdy jsem měla Emilku dovézt domů z porodnice, jsem se malinko bála. Až do mého těhotenství byla celých 5 let pro mě na prvním místě Boženka – náš francouzský buldoček. A teď jsem jí najednou měla domů přivézt nemalou konkurenci. Nechtěla jsem, aby si myslela, že za ni máme náhradu. Bála jsem se, že bude strašně žárlit, nebude žrát, bude se trápit. Proto jsem to nechtěla podcenit.
Když mě manžel přivezl domů, okamžitě jsem se s ní přivítala a pak jsme ji seznámili s Emilkou. Muž držel vajíčko, ve kterém Emi ležela, já Boženku v takové vzdálenosti, aby si svou novou paní domu mohla náležitě očichat. Ze začátku malinko jančila, nedokázala pochopit, proč něčemu tak malému věnujeme takovou pozornost.
První dva týdny byla vyloženě smutná. Naštěstí si na ni manžel našel víc času, když já už ho tolik neměla. Dokonce si jí bral i do postele, aby jí ukázal, že ji máme pořád stejně rádi (já totiž stejně spala kvůli císaři v polosedě na gauči). A to je tedy na něj výkon, protože celý život zastává názor, že pes v posteli nemá co dělat (taky jsem ho kdysi měla). Naštěstí se ale pak všechno ustálilo a dokonce se mi zdálo, že toho Božena začala malinko zneužívat! ;-)
Teď už nás ale Bóža volá k postýlce, když Emilka brečí a nebo u ní rovnou leží a hlídá. Nebojím se, že by jí něco provedla. Tak bych si, s dovolením, dovolila dát vám tip, jak na to:
1.) Ikdyž už nemáte tolik času, nezapomínejte svého mazlíčka hladit nebo na něj hezky mluvit, aby měl pocit, že pro vás není vzduch
2.) Ideální je prý s příchodem miminka koupit pejskovi nějakou hračku a v den, kdy přijedete z porodnice mu tu hračku dát
3.) Když přijde návštěva, instruujte kamarády a rodinu ať se nejprve přivítají se psem a pak až se zajímají o miminko (my to tak opravdu děláme, aby se necítila odstrčená)
4.) Když jdete na procházku, vzít psa s vámi je snad samozřejmostí!
5.) Pravidelně psovi miminko ukazujte z blízké, ale bezpečné vzdálenosti (pokud si stále nejste jistí jeho reakcemi na dítě)
Pokud máte nějaký další tip, sem s ním!!! ;-)
