„Dnes vás, maminko, s chlapečkem propustíme domů.“ Na tuhle větu jsem trpělivě čekala už od porodu. Zatímco včerejší článek jsem pro vás psala ještě z porodnice, ten dnešní už jsem mohla sepsat z pohodlí domova. S Oliverem jsme byli propuštěni a doma nás teď čeká pořádné vykrmování. :rose:
Den, kdy budeme moci našeho chlapečka přivézt domů, kde místo dvou budeme už tři, jsem hodně prožívala. Stejně i můj muž, který doma zatím všechno nachystal, aby bylo vše připravené na náš návrat. Byt byl kompletně vygruntovaný, až na jednu věc, kterou jsme už několikrát odložili.
Představte si, že si přivezete děťátko poprvé domů. Krásný a nezapomenutelný zážitek. Vaše myšlenky jsou jen u toho, kdy ho nakojit, přebalit, vykoupat, uspat…a vy okamžitě potom, co se postaráte o malého, berete do ruky hadr s kýblem vody a začnete mýt lednici, která, ať chcete nebo ne, je už prostě rozmražená. Manžel: „Miláčku, napadlo mě, když půjdu teprve nakoupit, konečně rozmrazit tu lednici.“ Mě sice málem při příchodu domů trefil šlak, protože fakt nevíte, kam dřív skočit, ale co už. ;-) Musím říct, že muži si opravdu umí najít tu nejlepší chvíli. :scratch: ;-)
A i když to byl hodně náročný den, kdy se mi v podstatě změnil celý režim, na který jsem byla do té doby zvyklá, protože už si prostě nemůžu jít lehnout, když jsem unavená, protože už prostě nemám žádný volný čas, kterého jsem předtím měla dostatek, už nikdy bych to nechtěla vrátit. :heart: A tak vítej doma Olivere Maxmiliáne :heart:
