Mám kolem sebe spoustu těhotných kamarádek a také dost těch, které rodily pár měsíců přede mnou a nebo je to ještě čeká. Často si s nimi píšu na různá témata. Každá z nich to zvládá jinak. Na jednu šestinedělí nijak nepůsobí. Nedojímá se, není hysterická, všechno ví a všude byla. Teď to nemyslím nijak zle, ale spíš obdivuhodně. Kdo to má?? Další řeší nedostatek mléka. Fakt jí to trápí. Asi tak jako mě než jsem se smířila s tím, že prostě nebudu chodící mlékárna a že je lepší spokojená matka než vystresovaná napodobenina matky. Jiná kamarádka se zase bojí, že možná nemá v sobě tolik citu k miminku, co by měla mít. Často jí pláč dítěte přivádí k šílenství a pak se cítí vůči dítěti provinile. Je proto špatná máma? Ne. Jen je toho na ni zkrátka hodně. A každá z nás se s tím musí poprat po svém.
Mít dítě? Bez obalu přiznávám, že je to pro mě nejlepší job na světě, ale přesto je to někdy těžké. Nedostatek spánku, rutina kolem miminka a někdy silně pracující nervy. Často my mámy přemýšlíme, jestli děláme všechno správně, jestli náhodou tím nebo něčím jiným ještě miminku nepřitížíme. A moc nepomáhá, když někteří partneři chodí domů s tím, že mateřská je pohoda, očekávají stále full servis a diví se, co dělá to nádobí stále ještě na lince a nebo proč se někde povaluje něco jiného.
My to ale neděláme schválně, pánové. Prostě a jednoduše – často nám musí z rukou odpadnout rozdělané “věci” a běžíme k dítěti. Často tyhle “věci” zapomeneme a nebo nestíháme dodělat. A když máme doma někoho, kdo nás za to peskuje, připadáme si pak dost neschopně. Jedna známá mi psala, že si připadá úplně “na hovno”, protože nestíhá denně chystat partnerovi teplou večeři a oběd na druhý den do práce! No.. Co k tomu říct? Díky bohu, že teplé večeře vařím jen občas a to, když stíhám a natěstí mě kvůli tomu nikdo nebuzeruje.. Muset to zvládat každý den, asi by mi bylo také na nic. A možná opravdu dokonce “na hovno”. Jenže ona mu nedokáže vysvětlit, kolik práce kolem miminka má. A proto jsem se rozhodla pro následující ukázku. Možná byste si měli, vy pánové, co nemáte dostatek pochopení pro mámu vašeho dítěte, přečíst tohle:
Když mi před lety psala kamarádka, že si nestíhá ani vyčistit zuby a umýt vlasy, říkala jsem si: “Proboha, vždyť to zabere chvilku. Jak je možné, že to nestíhá?” Za sebe tedy musím říct, že vlasy stíhám. Ale jen díky tomu, že mi muž nechá dopřát si horkou sprchu a nemusím z koupelny chvátat, abych byla rychle zpátky. Co se ale čištění zubů týče… Shodou okolností, mi nedávno psala jiná kamarádka: “Tak co? V 10:30 nebo až v 11?” A já nechápala, na co se ptá. “No přece zuby.. V kolik si stíháš ráno vyčistit zuby! Já často až v 11!” Bylo zrovna asi 10 hodin a mně došlo, že od té doby, co malá brečela, se dělo následující: Musela jsem ji přebalit, nakrmit a ve finále znovu převléct, protože na takové ranní zpestření poblila sebe i mě. Ve chvíli, kdy jsem ji převlékla, jsem uslyšela klasiku “mokré prdnutí” a tak došlo znovu na přebalování. Pak pochovat, uspat… a hele! Je 10:15 a mám čas na ty zuby! 
