Kdyby měl červen 31 dní, napsala bych, že dnes je to přesně měsíc, co jsem se stala mámou. Na tento nový titul si zatím zvykám, ale když to vidím takhle napsané, přijde mi to stále ještě neuvěřitelné. Já mám dítě. A jak muž s oblibou říká o sobě: “Dítě má dítě!!”
Přesně 31.května ve 13:23 se můj a manželův život otočil vzhůru nohama.. Tedy co se nočního vstávání týče, otočil se jen ten můj! :D Když mě napadlo napsat tohle téma, mohla bych k tomu popsat stohy papíru o tom, jak bylo skvělé mít muže u porodu, jaký to byl úžasný zážitek, jak jsem poprvé přebalovala, prvně kojila, kdo všechno přišel na návštěvu do porodnice, komu se víc Emilka podobá a jak je to to nejbáječnější dítě na světě. Jenže to si myslí každá máma o svém dítěti. Tak já si to budu myslet jen potichu :)
Jak už jsem v jiném článku zmiňovala, počty mi nikdy nešly. V tomto případě by se ale hodila malá výjimka. Od porodu do teď:
1.) Počet naspaných hodin – asi o dvě třetiny méně než obvykle
2.) Počet dojetí – nepočítaně
3.) Počet spotřebovaných kapesníků u dojemných filmů, nedojemných filmů, reklam, zpráv nebo článků na internetu – 2 balíky (brečela jsem opravdu i u Jurského Světa a reklamy na Kofolu? ANO)
4.) Utracené peníze za návštěvy lékárny kvůli antikolikovým kapkám, kapkám do očí, do nosu, vitamínům, věcem pro miminko – miliony
5.) Počet hovorů s mámou – trojnásobně vyšší než před porodem? (manžel by možná řekl víc)
6.) Počet vypraných praček dětského prádla a plen – nelze spočítat
7.) Počet manželových nákupů pro mě a pro Emilku – tolik, že si zaslouží metál
8.) Pocit, že jsem nejšťastnější člověk na světě – 24 hodin denně 7 dní v týdnu
9.) Počet věcí, na které jsem zapomněla? Rozhodně více než těch, které jsem vyjmenovala!
Jenže já si za 1.) Na žádné další nevzpomenu! Na dnešek jsem spala asi tři hodiny. A za 2.) Poslední hodinu řeším prdíky, takže s dovolením dopisuju a letím! Pa! 
