Evu Decastelo asi není třeba nijak zvlášť představovat. Tahle dvojnásobná maminka, známá také pod dívčím příjmení Aichmajerová, byla vždycky velmi akční. Stíhala několik prací najednou. Na obrazovkách je jako doma. Momentálně ji nejvíc zaměstnává pozice moderátorky, už několikrát si vyzkoušela, jaké to je, být herečkou. A kromě toho má i skvělé organizační a produkční schopnosti. A hlavně, pro své krásné děti Míšu a Zuzanku, povedl se jí páreček 
, je tou nejlepší maminkou na světě. Zvlášť, když je vezme třeba na dětské odpoledne S kočárkem Prahou, kde se mohli pomalovat barvami a hrát různé hry.
Pro náš blog se Eva rozpovídala o tom, jak se dostala po těhotenství zpátky do formy, kdy se jí výchova dětí vymkla z rukou nebo jak je to u ní se třetím dítětem…
Evi, jak jsou tvoje děti vůbec staré?
„Já mám problém, že si nepamatuju čísla. Nepamatuju si, kdy se narodil můj manžel, kdy se narodila moje máma a po těhotenství jsem měla problém i s tím, kdy se narodily moje děti. Což je neuvěřitelná ostuda, ale už jsem na to přišla. Moje děti se narodily šikovně, aby mi to ulehčily. Zuzanka je tři čtyři, takže 3.4. a Michálek je 5. a v září jako já, takže si to už pamatuju. Míšovi teď bude sedm a Zuzance bylo pět.“
Jaký byl u tebe rozdíl mezi prvním a druhým těhotenstvím?
„To první jsem si jako prvorodička mnohem víc užívala. Neměla jsem žádné závazky a popravdě 90% těhotenství jsem prospala, pokud jsem zrovna nechodila do práce. Ale první tři měsíce jsem měla úplný spací ,koma´, kdy jsem opravdu nebyla prakticky schopna vůbec ničeho. Byla jsem vyřízená. Pořád jsem jenom spala nebo jedla. A u druhého dítěte jsem si to díky tomu, že jsme Zuzanku počali v okamžiku, kdy Michálkovi bylo deset měsíců, já začala kynout a Michálek chodit, takže to bylo peklo, vůbec nestíhala užít. A i přesto, že všichni pomáhali včetně babiček a tatínka, tak stejně, už to není ono, protože tady je nějaký lump, který potřebuje tvoji pozornost. Takže to byl jediný rozdíl. Jinak jsem nezvracela, neměla jsem nevolnosti. A jediné co, že jsem, s prominutím, nonstop žrala. A tím, že jsem si myslela, že druhé dítě bude poslední, tak jsem si říkala, že teď je ten okamžik, kdy se můžu rozežrat. Takže jsem to udělala a tím pádem jsem přibrala asi 28kg. Další tři roky jsem to dostávala dolů.“
Co zabíralo na hubnutí?
„Držela jsem všechny možné diety, zkoušela jsem všechno možné cvičení, ale já prostě cvičení nesnáším, takže jsem vždycky vyzkoušela něco na tři neděle a pak jsem se na to, s prominutím, ,vys….´. A diety u mě taky nefungujou, protože já držím dietu týden čtrnáct dní a pak vyžeru ledničku, takže všechno jde vniveč. Ve finále jako jediný funguje to, že prostě chodíš řádit s dětma a nejsi ta pasivní matka, která sedí a čumí, což jsem u prvního dítěte byla. Jenom jsem seděla a čuměla, jak si hraje a byla jsem štastná za to, že jsem se nemusela zapojovat. Až jsem pochopila, že zhubnutí bude možný, vzhledem k mému přístupu k jídlu a ke cvičení, jedině, pokud se zapojím do všech her, i když přitom vypadám jako magor. Teď jsem na svým, ale je to v okamžiku, kdy Zuzance je už pět. Takže mi trvalo pět let, než jsem sundala tu rozežranost.“
A s Míšou jsi přibrala kolik?
„S Míšou jsem přibrala asi nějakých 19kg. Tam byl rozdíl deset kilo, kdy jsem se ještě nespustila tolik, co se týká jídla, jako potom u Zuzanky. Já si dodneška pamatuju, jak jsem ležela před tou televizí a na břiše, který fungoval jako stůl, jsem měla talířek a na něm třeba čtyři kremrole a žrala jsem.“
Zuzanka byla plánovaná?
„Byla plánovaná, akorát jsme ji začali dělat o tři měsíce dřív předtím, než se nám to povedlo, protože Michálek se nám povedl napoprvé. Jako, že jsme si řekli, že chceme a večer se nám to povedlo. Což jsme pak zjistili. Zázrak. Opravdu děkuju tam nahoru, že to takhle vyšlo.“
A co třetí dítě, to už bys nechtěla?
My jsme se cíleně pokoušeli poslední dva roky a nevycházelo to, což znamená, že tam někdo seshora říká, teď to nemá být, nechte to být a buďte rádi za ty dva, což prostě na rovinu, je požehnání, takže buďme rádi, že jsou. Řekli jsme si, že to prostě necháme na osudu. Ale pokud by to děťátko vyšlo, protože neberu žádný prášky, nic, tak asi s manželem zešílíme, protože naše děti jsou tak živé a tak řádí, jsou opravdu šílený.“ 
Vymkla se ti už někdy výchova dětí z rukou?
„Absolutně, ježíšmarjá, ta se mi vymkla už dávno. A já jsem teď už vzdala to, dostat ji zpět do svých rukou. Děti jsou schopny nás ignorovat v několika světových jazycích. Dělají si, co chtějí a kdyby nebyly naše, řekla bych, že jsou rozmazlený ,fracci´. A protože to jsou naše děti, tak tvrdím, že to jsou osobnosti. Oni spolu řádí a nemůžou bez sebe být, a zároveň, když jsou spolu, tak se téměř zabíjejí. A pak mají ty okamžiky, kdy jsou spolu, chytnou se za ruce a pusinkujou se a říkají, že se milujou a že se vezmou. Takže my jsme se s manželem vlastně shodli, že jsme je zhruba před dvouma rokama přestali vychovávat a už se jenom snažíme, aby se nezabili. Ať už navzájem nebo na hřišti nebo tak.“
Takže, když se tě zeptám, jestli jsi byla někdy matka v nesnázích?
„Jo, nonstop.“
Jak se díváš na chůvy?
„Myslím, že pokud na to matka má peníze, což prostě s tím výsměchem, co dává stát na mateřskou, je z 99% problém, i když zase na druhou stranu jsme jeden z nejlepších států, co se týká téhle podpory vůbec na světě, tak proč ne. V takové Americe mateřská prakticky neexistuje, to jenom tady je ten luxus, ale i tak, když dostává máma nějakých 3 800 korun na měsíc, no tak pardon, to aby bydlela pod mostem a pásla se, pokud je samoživitelka. Ale pokud má na chůvu, tak i třeba v rámci nějaké manželské hygieny, já jsem za. Samozřejmě, pokud je to člověk, který je důvěryhodný, kterého znají. Já nejsem pro pronajímání si chůvy z nějakých agentur a podobně. Aspoň pro mě to musí být někdo z rodiny, protože přece jenom děti jsou vlastně tvůj druhej život. Neodvážím se je dát někomu, koho opravdu nemám prověřeného. Ne, že si po prvním setkání řeknu, jo, tak tohle je v pohodě. Není. Já toho člověka potřebuju znát roky. My máme tetu, kterou známe patnáct let, a když potřebujeme večer pohlídat nebo vyzvednout ze školky a převézt je na nějaký kroužek, tak ji jednoznačně využíváme. My třeba s dvouma dětma a s naší nárazovou prací nejsme občas schopni jedno dítě odvézt na kroužek, protože druhýmu dítěti začíná kroužek třeba v tu samou dobu nebo o deset minut později a do toho vlastně máme ještě v nějakém střídavém módu třetí dítě, takže logisticky se to někdy nedá úplně zvládnout. Takže chůva ano, ale prověřená. A i kdyby to nemělo být pro tyhle praktický účely, tak třeba jenom kvůli tomu, aby si máma mohla jít udělat vlasy nebo si prostě sednout a vyspat se. Pak jsem jednoznačně pro.“
Jak moc utrácíš za své děti? Kolik jsi schopna do nich investovat?
„Poslední dobou investuju jenom do dětí, protože zjišťuju, že všechno, co potřebuju, mám. Ono je to divný, když to říká ženská, ale já fakt nic nepotřebuju, takže vlastně nakupuju jenom pro děti. A i když si jdu třeba někdy něco koupit, tak než dojdu k tomu svému štendru, tak se koukám nejdřív na věci pro děti. A ve finále to končí tak, že místo šatiček, které jsem si chtěla třeba koupit, odcházím s dvouma narvanýma taškama jenom pro děti a sobě nic. Teď už to ale začínám mírnit, protože radši utrácím za kroužky, takže moje děti chodí na zoo kroužek, na tvořeníčko, chodí na sporťáček, dramatáček…snažím se to dávat za zážitky než za věci. Ale ono je to taky tím, že jak jsou v rodině tři až čtyři děti, tak vlastně Zuzance občas kupujeme jenom sukýnku nebo šatičky, ale jinak zbytek věcí má po Míšovi. Ale u Míši, to jsem byla jako praštěná a koupila jsem prakticky veškerou kravinu. Od různých houpátek po úplný kraviny, které jsem třeba použila jednou a zjistila jsem, že jsou úplně k ničemu a byly strašně drahý. Tak to u Zuzanky padlo.”
Děkujeme za rozhovor.
Zdroj foto: osobní archiv Evy Decastelo
