Když v roce 2009 získala titul Česká Miss, změnil se Ivetě Vítové, známé také pod dívčím příjmením Lutovské, život od základu. Stala se úspěšnou a vyhledávanou modelkou. Na Miss Universe v témže roce se dostala do TOP10. A díky jejím kvalitám i mluvenému projevu se jí otevřely dveře i jako moderátorce poledních a odpoledních zpráv na televizi Nova. Jejím bezesporu největším úspěchem je ale určitě narození dcery Anetky (2,5).
Ivet, ty jsi stále na mateřské?
„Jsem. Měla jsem původně mateřskou na dva roky, ale pak jsem si ji prodloužila ještě o rok, protože jsem najednou měla pocit, že Anetka je ve dvou letech ještě maličká na to, aby už chodila na celý den do školky. Tak teď mi zbývá ještě půl roku.“
A plánuješ návrat na Novu?
„Plán je takový, že si udělám ještě hezký léto, prázdniny a tím, že je Anetka říjnová, tak nějak po prázdninách naskočím do práce. Teda doufám, že to tak nějak bude, protože jsme se ještě konkrétně nedomluvili. Je ještě brzo. Ale to mě teď v nejbližší budoucnosti čeká.“
Jak bys zhodnotila mateřskou, jak ji vnímáš?
„Myslím, že když ženský můžou, mají tolerantního zaměstnavatele, který jim vstříc a mají možnosti, že opravdu můžou zůstat ty tři roky doma, tak, že je to hrozně fajn. Oproti jiným zemím, třeba Anglii nebo jiným státům, kde mají mateřskou třeba jenom půl roku, myslím, že je to strašně fajn. To dítě se pořád vyvíjí a já už teď, když je Anetka velká, tak pořád vidím, jak je každý den chytřejší, jak nasává informace, a že ji můžu ovlivňovat výchovou. Jen se trošičku bojím toho, že ji od září dám do školky, bude tam od pondělí do pátku celý den a tak mám trošku strach z toho, že skončí takový ten můj vliv na ni. Že ji začnou vychovávat i jiní, a to nemyslím ve špatným, ale že už vlastně skončí taková ta moje nadvláda nad ní a to, že si ji vlastně pořád formuju k obrazu svému. Což teda ne vždy se mi daří, protože už je taková svá.:-) Ale mateřství je strašně fajn. Každý mi říkal, že ten první rok je hrozný zápřah, což je, ale teď s odstupem času vidím, že už je Anetka větší a je to lepší a lepší. A teď už to není mimino, je to parťák. Už je to jednodušší, už si dojdeme i na kafíčko“. 
Uvažuješ dceři pořídit sourozence?
„Chtěla bych se trošičku rozumově srovnat a vrátit se do práce. Odejít z těch pohádek a z toho věčného napomínání, kárání a výchovy. Trošku z toho odejít. Ale druhé dítě bych chtěla a asi ne úplně za dlouho. Ale do té práce bych chtěla hlavně teď kvůli mně, abych se zase trochu aklimatizovala.“ 
Letos se už podruhé zúčastníš akce S kočárkem Prahou. Proč ji podporuješ?
„Mně to přijde jako hrozně hezká akce, kdy se upozorňuje na problém cestování maminek a kočárků. Já se přiznám, bydlím za Prahou, tak dost často jezdím autem, takže mně se tohle úplně tak netýká, ale když jsem jednou potřebovala jet někam metrem a nebyly tam jezdící schody, tak jediný, kdo se nabídl, že mi s kočárkem pomůže, byla těhotná ženská, což mi přišlo hrozně smutný. Že jako jenom maminky si v tomhle rozumí. A zároveň mi vadí, že když jsou vyhraněná místa na parkování s dětmi, kdy potřebujete hodně otevřít dveře, abyste vyndali dítě ze sedačky a kočárek, tak se to většinou plní auty, které autosedačky vevnitř nemají, což mi přijde taky hloupý. Takže se mi líbí, že je někdo, kdo na to upozorňuje, že se nad tím aspoň ty lidi trošku zamyslí a třeba to někomu něco dá a bude pak pomáhat. A hlavně, je tam spousta atrakcí, kde se děti vyřádí, ale i vystavujících firem, takže člověk i pozná, co je nového na trhu, co by se mu mohlo hodit apod. Ale především ta zábava pro děti. Anetka už je velká, už to vnímá a už teď se těší, že si půjdeme hrát s dětmi, a že tam bude spousta věcí a hraček.“
Takže, když už, tak ti pomohla s kočárkem jenom těhotná žena?
„Ano, opravdu se nabídla až paní s bříškem, tak to jsem zase odmítla já, protože jsem nechtěla, aby mi tahala ještě kočár. Pak jsem teda někoho oslovila. Přijde mi ale smutný, že člověk musí o tohle prosit, že ti chlapi nepřijdou s nabídkou pomoci automaticky. Že spíš ty ženský se k tomu postaví čelem. A pak jsem vlastně ještě jednou jela tramvají a to nebyla ta nízkopodlažní, to si pamatuju a byl tam hrozně vysoký obrubník. A já jsem málem převrátila kočárek, protože jsem si hrdě myslela, že to zvládnu sama. Od té doby už to nedělám, už prosím lidi. Je pravda, že když je potřeba, tak jim musím říkat. Teď už jsme kočárek teda odložili, tak to bude jednodušší, ale do budoucna by bylo fajn, aby lidi věděli, že je potřeba pomáhat.“
A jak ta pomoct vypadala, když jsi byla těhotná?
„Na mě asi do sedmého měsíce nebylo těhotenství vůbec vidět a pak jsem moc necestovala. Takže já jsem tohle naštěstí moc nezažila. Protože, když jsem potřebovala jet nakoupit, tak jsem byla odkázaná na auto, protože to MHD tady nejezdí úplně tak, jak bych potřebovala. Ale vím, že když je to na té ženské vidět a je poznat, že to není jenom velký oběd, ale že má těhotenský bříško, tak myslím, že docela pouští. Že to není až tak hrozný.“
Cítila jsi se někdy jako matka v nesnázích?
„Já myslím, že asi každý den přišla takhle chvilka.“
Děkujeme za rozhovor!
Pro zájemce maminek o akci S kočárkem Prahou, koná se zítra tj. 25. 5. a na setkání se můžete letos poprvé dopravit zábavně a nezvykle. Buď zdarma kyvadlově historickou tramvají, parníkem nebo se přidat ke ,Slušnému pochodu´, který do Žlutých lázní vystartuje v 11h ze Slovanského ostrova. A těšit se můžete nejen na Ivetu, ale i jiné slavné maminky se svými ratolestmi. 
Více informací najdete na http://skocarkemprahou.cz/ .
Zdroj foto: osobní archiv Ivety Vítové
