Česká herečka se stala maminkou před jedenácti lety. Když se jí dcera Sofie narodila, tehdy ještě netušila, že když budou její princezně tři roky, svěří ji české soudy do střídavé péče. Pokud existuje něco, co by mohly milující mámy pojmenovat jako „peklo“, je to právě tohle. Částečná ztráta dítěte. Přestože jsem se s Ivankou setkala při mnohem příjemnější události – jakým bylo uvedení nové kolekce kabelek Obag.cz, neváhala a kromě své slabosti pro obrovské tašky promluvila i o tom, jaké to je, žít dvojí život.
Vidím, že pokukujete jen po těch největších taškách! Takže patříte k maminkám, které milují obří kabely?
Já úplně od jak živa! Co jsem se začala zajímat o módu, vždycky jsem měla velké tašky. S malýma taškama vůbec neexistuju. Pořád lítám po městě, chodím cvičit, nosím tam tím pádem věci na cvičení, texty, parfém, takže musím mít vždycky velikou tašku. Poslední dobou mám tak velké kabelky, že mi říkají opravář umyvadel :) No víte jak mívají takové velké kožené brašny…
A jaké brašny se líbí Sofince? Přeci jen už je velká holka.
Má stříbrný batoh, ale když jdeme spolu na nějakou akci, tak si je bere. Ty jsou ale většinou moje.
Vy máte dcerku ve střídavé péči. Jaké to vlastně pro mámu je?
Není to nic příjemného, protože žijete takové dva životy. Od Sofinčiných tří let ji mám po čtrnácti dnech, což je dlouhá doba.
Jak se to dá skloubit s vaší prací? Dá se to nějak nastavit, kdy se jí absolutně snažíte přizpůsobit program?
Snažím se. Když ji nemám, snažím se víc pracovat, ale některé věci ovlivnit nejdou, takže pak se kolikrát stane, že mám víc práce, když mám zrovna jí. Pak mě to mrzí.
Kdybych měla hledat pozitivnější stránky na tom odloučení, tak dalo by se říct, že když jste si takhle vzácnější, tak vás to víc stmeluje?
To já vlastně vůbec nemůžu říct, protože jsme spolu za posledních 9 let trávily pouze každých 14 dní v měsíci. Ale předpokládám, že bychom byly obě štastnější, kdybychom byly spolu častěji.
Vy jste říkala, že ta střídavá péče je trochu o napětí. Máte recept, jak se toho napětí zbavit?
Já na to recept mám. Už si s tím umím poradit. Když ale ty impulsy přicházejí od ní, tak s tím si nijak poradit neumím. Nedokážu jí dostat do nějakého stavu klidu, aby zapomněla, že jde zase na 14 dní pryč. Už je dost stará na to, abych jí vkládala myšlenky do hlavy.
Myslíte, že si na to tedy alespoň trochu navykla nebo že se na to nedá zvyknout?
Děti si zvyknou na všechno, ale když ty reakce pořád jsou takové jaké jsou, tak já si opravdu myslím, že to není pro dítě nic dobrého. Rodiče si řeknou – dobře, máme to půl na půl, jsme si fifty fifty, ale myslím si, že pro samotný dítě je to peklo.
Snažíte se s tím ještě něco dělat nebo střídavou péči berete jako fakt?
Já už se do toho motat nebudu, protože zdejším soudnictvím, zákony a vším, co k tomu patří, jsem umlácená. Jedině pokud by chtěla Sofinka něco změnit. Záleží, jak k tomu přistoupí ona, soud nebo sociální pracovnice.
Máte pocit, že by to chtěla změnit?
Mám ten pocit. Nevím ale, jestli by ji vůbec někdo poslouchal. Já už tady v tom státě ničemu nerozumím. Ani vlastně nevím, co jiným maminkám poradit. V zákoně by mělo být , že od dvanácti let se musí brát velký zřetel na přání dítěte a nebrat v potaz to, jakou špínu hází otec na matku nebo matka na otce. Tady nejde přece o rodiče. Pokud jsou oba svéprávní, milující a jsou schopni se o dítě postarat, tak jde čistě o to dítě.
A maminkám, co tohle řeší, byste tedy vzkázala co?
(smích) To bych se musela vrátit úplně k prvopočátku, což se kolikrát nedá ovlivnit. Ale vzkázala bych jedno – aby si otce dítěte pečlivě vybraly. Aby ten vyvolený měl dobrý charakter a aby se nemstil. Tohle je to jediný. Msta je hodně špatná věc.
A kdybyste se podívala na celé to období, co fungujete jako máma, tak které období vás nejvíc chytilo za srdce?
Když byla malá a mohla jsem s ní být co nejvíc. Já jsem ji vlastně měla do tří let. To byly pro mne nejhezčí chvíle, protože jsme byly pořád spolu a nikdo mi jí nebral na 14 dnů. Na to vzpomínám nejvíc. Mohly jsme jezdit na výlety, na hory, byly jsme pořád spolu.
A když to otočím, kdy jste si říkala: Tak a teď jsem matka v nesnázích?
Teď, když už půjde do puberty, člověk nad tím musí přemýšlet intenzivněji. Myslím, že to bude trošku náročnější, ale to určitě obě zvládneme.
Děkujeme!
Foto: Obag.cz
Náhledové foto: Facebook Ivany Jirešové
11 Komentářů