Ála Vítková se pomalu stává naší pravidelnou přispěvatelkou, za což jsme moc rády. Nejen proto, že je maminkou čtyř dětí a zažila tak už spoustu situací, které život přináší, a ze kterých může vycházet. Ale hlavně proto, že je neskutečně pozitivní člověk a nehroutí se při prvním problému, který nastane. A to je moc fajn. Pro ni samotnou i pro její děti . 
Dnes vám ve svém příběhu povypráví, jaké chování zažila v porodnici, když nedávno rodila svoji krásnou dcerku Amálku. 
Nevím, jak vás, ale mě velmi rozčilují diskuze začínající: „Maminky prosím poraďte…, jaký je váš názor na…, jakou máte zkušenost s … „ a tak podobně. Věřím, že ženy, které takto žádají o radu, to nemyslí zle, opravdu chtějí radu a jsem si jistá, že ale rozhodně nechtějí slyšet, či číst všechny ty hrůzostrašné příběhy, které se na ně během pár hodin v diskuzi sesypou. Je velmi zvláštní, že nejvíce do takovýchto diskuzí přispívají ženy, které se (nevím proč) nutně potřebují svěřit s hororovým scénářem své hospitalizace, svého porodu, přístupu lékaře atd.
Vím, že spousta lidí, zažije něco nepěkného, protože i v tom nejluxusnějším a nejlepším zařízení člověk narazí na někoho, s kým si nepadne do oka, kdo má zrovna špatný den, nebo je unavený. Co člověk, to názor a zkušenost, ale jak už jsem psala v článku o naší zkušenosti se zapsáním jména do matriky, vše záleží na přístupu obou stran a věřím, že to, jak se budu chovat já, mi bude ve velké míře odrážet i protistrana. Já bych si rozhodně pro informace došla přímo ke zdroji. V dnešní době není problém navštívit nemocniční oddělení před plánovaným zákrokem, porodnici před porodem,… a vyptat se na vše, co vás zajímá, zjistit si, jakým způsobem vše probíhá.
Rozhodla jsem se tento článek napsat také jako poděkování mladoboleslavské porodnici. V této porodnici jsem rodila celkem čtyřikrát v časovém rozmezí dlouhých jednadvaceti let. Je tedy samozřejmé, že za tu dobu prošla porodnice několika úpravami. V každém období jsem se zde setkala s velmi milým, vstřícným, profesionálním a lidským chováním veškerého personálu. Přesto jsem se letos rozhodla, že se zúčastním předporodního kurzu určeného pro budoucí maminky a tatínky, kteří se rozhodli být přítomni tomu velkému zázraku, kdy se narodí miminko.
Porodní asistentka, která kurz vedla, byla milá, velmi upovídaná žena ve středním věku a přesto její názory a rady byly moderní a pokrokové. Popsala, jak probíhají jednotlivé doby porodní, vysvětlila, co se děje v těle maminky, jak to prožívá rodící se miminko, a musím říct, že i já po třech porodech jsem se dozvěděla mnoho zajímavých věcí, které jsem sice možná tušila, ale rozhodně pro mě byly přínosné. V rámci předporodního kurzu jsme navštívili i porodní sál, kde nám porodní asistentka ukázala, kde je prostor pro tatínka, jak funguje porodní lůžko, které si může maminka sama v prvních dvou dobách porodních polohovat. Porodní sály jsou dnes již velmi dobře vybavené, se zachováním soukromí pro budoucí maminku a dostatkem prostoru i pro tatínka.
Moje porody byly sice vždy celkem rychlé a celou dobu jsem se nesetkala s žádným negativním přístupem, ale věřím, že i když přijde maminka, která není taková rychlorodička (jak mě nazvala jedna porodní asistentka ;-)), je chování personálu zcela totožné. Dobrá a pozitivní nálada, která na porodním sále během porodu panovala, se samozřejmě velmi dobře odrážela i na mě, za což jsem velice vděčná. I po celou dobu hospitalizace jsem věděla, že se v případě jakýchkoliv pochybností nebo dotazů mohu kdykoliv na sestřičky obrátit. Dětské sestřičky jsou také citlivé, stále usměvavé, krásně se chovají k dětem i k vám, vždy prohodí pár milých slov a vy máte pocit, že tam jsou jen pro vás.
Tuto porodnici rozhodně doporučuji a doporučuji všem budoucím maminkám, aby navštívily porodnici, o které uvažují, že v ní budou rodit, vše si nechaly vysvětlit, případně se zúčastnily kurzů, pokud je porodnice nabízí. Žijeme v době, kdy máme možnost volby, tak tuto možnost využijte a nenechte se stresovat příspěvky na internetu.
Foto: osobní archiv Aleny Vítkové
