..den, kdy jsem začala okrádat manžela..

Zrovna nedávno, když jsem dávala na blog video o trablích těhotných https://matkyvnesnazich.cz/2016/05/06/v-tomto-videu-se-zarucene-poznate/, psala jsem tam, že jsem ještě nedospěla do určitých stádií těhotenství, která na tom videu jsou.

..no a najednou to bylo tady. Nadešel den, kdy se všechno změnilo. Až do osmého měsíce těhotenství jsem si užívala mých volných tílek v kombinaci s mými pyžamovými kraťásky. Jaká pohoda to byla. Jedno ráno jsem se ale probudila a mé spací holčičí pyžamové trenýrky byly, jak bych to jen řekla, zaryté do boků tak, že vzory, které byly v mé kůži díky nim vytisknuty, by se mohl inspirovat nejeden tvůrce látek a nebo umělec či malíř. Navíc to nebylo vůbec, ale vůbec příjemné, protože v těhotenství mé kůži trvá docela dlouho než se otisky švů nebo něčeho podobného zpátky “odtisknou” a z povrchu mého měkoučkého těla zmizí.

A protože na tom byly najednou všechny věci v mých skříních a šuplících, ve kterých bych mohla pohodlně spát, překvapivě dost podobně, došlo mi, že bych si měla pořídit na spaní další a další kraťásky.. Ideálně třeba tak o dvě velikosti větší. Jenže! Jak víme, ráno je ráno a pokud jste těhotné nebo jste byly těhotné, znáte stopro těhotenskou demenci (a tak mne napadá, že možná ji znáte i bez otěhotnění ). Tak, jak jsem se totiž rozhodla, že si musím koupit nové věci na spaní, tak jsem na to ve vteřině zapomněla. (aspoň vidíte, jak důležité to asi bylo :D)

Přišel večer, já po sprše, namazaná kokosovým olejem jako škvarek, procházela po našem domě, lesklým břichem rozrážela vzduch a hledala, v čem budu spát! “…nenenenenééé. Přece tady musí být něco, co na sebe narvu, aby se mi dobře spalo,” říkala jsem si. Prohrabala jsem tedy šuplíky a skříňky, aby mi došlo, že na mé otázky čekají úplně stejné odpovědi jako v ten samý den ráno. “Nemám v čem spát!” Vím, že se nabízí “nahá” varianta – ale s mými vrstvami oleje při mazání  břicha by naše postel po mém probuzení vypadala jako mastný pekáč! V tu chvíli mi hlavou prolétlo: “Já budu jako všechny ty těhotné! Všechny, co na sebe rvou trika a trenýrky svých manželů!!!” ..tedy ne, že by na tom bylo něco špatného… V tu chvíli se ale otevřely dveře a vložil se do toho muž.

“Prosím tě řekni mi, co hledáš! Nebo tady po domě jen chodíš a čekáš až se vpiješ?”  “Nemám nic na spaní!” odpověděla jsem. A najednou to bylo.. Najednou jsem na sobě měla jeho trenýrky (samozřejmě ale ty staré, vytahané, co už nenosí. Mimochodem – ne proto, že by se nechtěl dělit o ty nové (i když to možná taky), ale hlavně proto, protože ty jeho aktuální bych měla asi stejně těsné jako ty moje!) ..a aby byla dokonalá verze manželky, jež okrádá svého muže, splněna se vším všudy, dokonce mi půjčil i své triko.. Triko s nápisem BIG BOSS Jak tematické, že? Slovo BIG by vzhledem k mému stavu totiž docela odpovídalo.

No a takhle to jde od té doby pořád. Okrádám jej o jeho věci, nosím na spaní jeho trika a trenky! A jsem šťastná, že rodím za 14 dní!  Ne proto, že by mi dávala zabrat naše maličká. Důvod je o něco jednodušší… Ona mi ta jeho trika totiž už začínají být přes břicho lehce těsná