Musí to být úžasný pocit, když váš potomek poprvé řekne “Mama” “Tata” A naprosto odzbrojující pak musí být, když dojde ve škole na první popis maminky nebo tatínka. Zrovna nedávno jsem si vzpomněla, že jsem kdysi svoji maminku popisovala jako tu nejlepší osobu na světě. A strašně se těším na to až jednou mě mé dítě vykreslí v těch nejlepších barvách. A nebo počkat.. Nebo ne?! Co když nebudu plakat dojetím? Co když ty barvy nebudou tak pestré, jako si představuji a maluji!!! Co když budu maminkou, která třeba na veřejnosti krká a prdí?!? (ikdyž to nebudu dělat!!!) Vlastně z toho jde docela strach! Co když pak půjdu na třídní schůzky a paní učitelka mi ukáže třeba TOHLE?!?! 
Za příspěvek děkujeme Ivě! :)
