S velkým úžasem jsem u mé kamarádky sledovala, jak to vypadá, když to její miminko v pupíku začne o sobě dávat vědět. Když byla v klidu, zničehonic se jí objevila na břiše vlnovka a mně málem vypadly oči z důlku. „Proboha, není ti něco?,“ byla většinou moje reakce. Do té doby jsem nikdy nic takového neviděla. „To nic není, to ,malej´ jenom boxuje a kope. Jednou si to taky užiješ,“ ujišťovala mě a připravovala na podobné situace. Tak teda pěkně děkuju. ;-)
Uběhlo pár let a podobné pocity teď prožívám na vlastní kůži. První náznaky se objevily na začátku pátého měsíce. Šla jsem si večer lehnout a najednou jsem ucítila nezvyklý pohyb. Koukala jsem do tmy a přemýšlela, jestli jsem spíš něco nesnědla a nestrávím noc na úplně jiném místě než v posteli. :unsure: Bylo to ale jiné. Položila jsem si ruku na břicho a chvíli čekala. Po pár vteřinách znovu, jen na jiné straně. Jako když se ten uzlíček zevnitř tou malinkou rukou nebo nohou (to ještě nemám šanci poznat :yes:) dotkne břišní stěny, ale ještě úplně nedosáhne.
Na kontrole jsem se zmínila, jestli je možné, abych dítě už cítila a prý určitě ano. Kolem 20. týdne se už s tím prý maminky setkávají. Od té doby ho cítím častěji. Dokonce už s ním i rozmlouvám. Ale ne, nehráblo mi. :rose: Jen, když o sobě dá vědět, jsem klidnější, že se hýbe a dýchá. :heart:
