První den po návratu do práce jsem začala. Zalila jsem si velkou konev čaje a postavila vedle ní ještě litr a půl vody.. Malinko jsem pozapomněla ale na fakt, že taky někdy pojedu domů. Pokud těhotné jste nebo jste byly, víte, jak častá je frekvence návštěvy WC. Rozhodla jsem se to nepodcenit a během 15ti minut před mým odchodem jsem si pro jistotu odskočila hned dvakrát (věřte mi, že to nebyly marné návštěvy!). „Dvacet minut metrem a 17 jízdy autobusem přece musím vydržet!” říkala jsem si. Jenže už dvě zastávky před výstupem z metra to na mě přišlo!!
Pokud bydlíte v Praze, jistě si dokážete představit, jak asi na Černém Mostě toalety vypadají! A taky mi můžete říct, že jsem mohla odejít na hezké toalety do nákupního centra… JENŽE: Za deset minut mi jel autobus a nechtěla jsem čekat 30minut na další. Takže jsem šla na ty zaplivané.. Ano – ty záchodky, kde přemýšlíte, jakým ubrouskem nebo kouskem svetru byste vzali za kliku, abyste si vůbec otevřeli dveře… Interiér jsem raději vytěsnila už z paměti. Jásala jsem v duchu, že krásně stíhám autobus… Jenže co se nestalo! Jak si tak sedím v autobuse (deset minut poté, co jsem opustila wcpeklo) můj zákeřný močový měchýř hlásí opět stop stav! OPAKUJU: Po deseti minutách!!!
Snažím se myslet tedy na něco jiného, snažím se nemyslet na nerovnosti na vozovce, snažím se nevnímat, že mi Emilka netlačí na můj močový měchýř!!! Moje kamarádka mi na telefon posílá povzbuzující sms, že to dám!!! ….a když už vidím, že autobus přijíždí k mojí zastávce, div se nerozbrečím radostí! V očích naději, že přeci jen ke své milované čisté toaletě, kterou máme doma, doběhnu včas!
……..
Říkáte si právě teď něco v tom smyslu “TAK KONEČNĚ UŽ BUDE DOMA?”
CHA! NEBUDE!
…..ve chvíli, kdy vstávám ze sedadla s tím, že řidič bude zastavovat, ten člověk, co řídí, šlape na plyn a zastávku projíždí plnou rychlostí!!! A upozorňuji, že NE-nebyla to zastávka na znamení! „On jako nezastavuje? Ono to jako jede až do středu vesnice?” uteče mi nahlas! „Asi neviděl nikoho stát u dveří a tak nezastavil,” odpovídá mi paní, která sedí vedle mě.
Vystupuji tedy na místě, které mám dvakrát tak daleko od domu a v doprovodu modliteb se dostávám naštěstí bez 
nehody domů. Nejhorší na tom bylo to, že jsem se nepoučila a druhý den se opakovalo to samé. Tedy až na řidiče. Tentokrát mi zastavil tam kde měl!
