V prvním trimestru jsem musela hodně odpočívat a nenamáhat se. To se vztahovalo i na žehlení a luxování, neboť se u toho hodně zapojují břišní svaly a to nebylo dobré.
Vysavač takový problém nebyl, protože toho se můj manžel chopil dobrovolně každý týden. Překvapilo mě, jak je při vysávání pečlivý. Pokaždé odtahal všechen nábytek, jen aby mohl vyluxovat i pod ním a doma bylo čisto. S žehlením to bylo horší. To je běžně moje práce a žehlení navíc patří mezi moje nejoblíbenější domácí činnosti. Teď mi s ním pomáhal můj muž. I když jsem od začátku viděla, jak se mu do toho nechce a jak ho odsouval na neurčito. To ale donekonečna nešlo a tak jednoho večera řekl: „Jak se teda žehlí?“
Vzhledem k tomu, že jsme měli na doporučení novou žehličku – parní generátor, žehlení šlo jak po másle. „Vezmi si nejdřív ty jednoduché rovné věci, jako kapesníky a utěrky. Vyzkoušíš si to na nich a pak přejdeš na trička a košile,“ radila jsem pro začátek. Jen podotýkám, že můj manžel je košilový typ. Nosí je denně a s velkou oblibou je i nakupuje a pak rve do přihrádek ve skříni, kde nebylo místo pro žádnou novou už před dvěma lety.
Kapesníky a utěrky měl vcelku rychle hotové. Takže jsem přešla s popisem ke košilím. „Nejdřív vyžehlíš límeček a pozor na tu páru, ať se nespálíš,“ říkám mu. „Jauvajs,” vyjekl v zápětí. „To pálí,“ obrátil se ke mně. „Vždyť ti to říkám,“ kroutila jsem hlavou. „Teď si srovnej rukáv a pěkně ho vyžehli až po manžetu. Pak to samé s druhým a teprve pak přejdeš na záda a košili zepředu,“ snažila jsem se popsat, jak nezmačkat už vyžehlené části. „Tak jo, běž dál, ať tě neopařím a já to zkusím,“ řekl mi a poslal mě, si sednout.
Zakoukala jsem se zrovna do nějakého filmu a najednou slyším, jak do generátoru můj muž dodává vodu. Otočím se a ptám se: „Proč to dolíváš? „Protože tam už žádná voda není,“ opáčil mi s tím, co jako mám. Jedna dávka vody pokaždé stačí na půlku velkého koše prádla. Někdy se stejnou dávkou vyžehlím prádlo dokonce všechno a teď kupodivu voda došla po dvou utěrkách a jedné košili. Mlčela jsem a šla jsem si raději zase sednout. Jednu košili můj manžel žehlil skoro dvacet minut. Zbývalo jich ještě třináct.
„Tak to máme do rána co dělat,“ vzdychla jsem si pro sebe, když jsem očima přejela tu kupu prádla. Skrz koutky jsem ale nemohla udržet smích. Samozřejmě potají. 
