chup

Matky na tahu s Mikolasem Josefem aneb Jak jsme zavíraly diskotéku

Je mi třicet pět let, jsem rozumná. Já už se přece neopíjím jako ve dvaceti… Na wellnessu jsme se jen koupaly, masážovaly, pily nealko a šly spát v devět večer.

No jo, tak ne tak úplně. Realita byla asi taková: Koupaly jsme se, to jo, ale s lahví alkoholu, pily spíš alko než nealko, masáž nemohla být relaxační, protože jsem z nošení dětí úplně oddělaná a tak to byla spíš fyzio masáž a slečna mi vytahovala zaraženou hlavu z ramen, rozmasírovávala celulitidu a litovala moje spadlé klenby na nohách. Pak opět alko a spát se nešlo v devět, ale možná nějak po čtvrté hodině ráno… (špatně si to pamatuju) 

No jasně, že vám o tom napíšu. Napíšu to a snad mě za to to blonďatý komando, co si se mnou užilo wellness víkend, nezabije (nebo jejich drahé polovičky). Když jsem se rozhodla posbírat pár svých kamarádek, abychom si daly někde voraz na wellness, automaticky jsem myslela na Rajskou Zahradu v Novém Městě nad Metují, protože prostě miluju jejich restauraci a vím, co můžu čekat od jejich wellness. Mám to tam moc ráda a teď jsem tam byla už po čtvrté a asi ne naposled! (muž si totiž trochu postěžoval, že jsem ke svýmu kufru sbalila tři kamarádky a ne jeho) Teda zajedu tam jen, pokud mě tam znovu personál pustí! Se zemí jsme jim to tam ale nesrovnaly. ;-)

rest IMG_20190209_211500_resized_20190213_102819443

Předem jsme si rezervovaly stůl v restauraci na oběd, večeři a oběd na další den (a stejně jsem ještě neochutnala všechno z toho jejich jídeláku!), každá z nás si užila relaxační masáž (já teda tu fyzio) a tak nějak jsme čekaly, že se najíme, pak si dáme vířivku, večeři, drink a o půlnoci si půjdem spořádaně lehnout.. No, tak prosim vás. Všechno bylo jinak a bylo to úplně nad očekávání TOTÁLNĚ SKVĚLÝ!!! Naposled jsem měla takovouhle party snad ještě než jsem měla děti (pokud si myslíte, že to zavání litry alkoholu, tak to tipujete správně :scratch: )

Protože jsem s sebou vzala holky, které se mezi sebou vůbec neznaly (jako fakt jsem si to riskla, protože jsem si říkala, že by si mohly rozumět a to i přes to, že jedna z nich ještě nemá děti), říkala jsem si, že seznamovacím obědem začneme. Po pár větách bylo jasný, že tohle nebude náš poslední společný víkend. (už jsme si naplánovaly, že za půl roku dáme výlet do Brna – Pražáci, bez komentáře, jo? Brno se mi osvědčilo a je skvělý! No a pokud to čtou partneři mých kamarádek, tak prosim vás, už je to jasná věc)

IMG_20190209_161309_resized_20190213_102819604

No zpátky k našemu pobytu století. Tak jsme se ubytovaly, asi ve dvě odpo otevřely lahvinku Prosecca (ta musela být! Přece na seznámení!), já pak šla s Gabi na masáž, kde jsem teda myslela, že umřu blahem (a smíchy, protože jsem zjistila, že jsem najednou strašně lechtivá na vnitřní straně stehen) a když šly na masáž Marťa s Klárkou, my se naložily do horké vířivky a bazénu. No a tak nějak jsme si nechaly přinést další lahvinku Prosecca. (Jo, já vim. Další flaška. Po ní jsme si už daly trochu pauzu, abychom pak zvládly večeři :scratch: ) Spich znovu v restauraci, kde bylo nutný dát si dobrej základ před tím než půjdeme do baru. Na výběr byl Zámek Bar, Do Sklepa a zlatý hřeb přichází – Bar Kalič.

panaky

Zámek Bar zněl tak nějak nejlíp a jednou už jsem tam byla. Sotva jsme dosedly…. „Hele holky, znáte Chupito? To jsem neměla ani nepamatuju,“ nadhodila jedna. Já vůbec nepanákuju! Vůbec. Ale sama sebe slyším, jak odpovídám: „Ježiši Chupitoooo! Jasný! To musíme! Slečno, přineste nám jich rovnou osm ať pořád neběháte….“ No a když tyhle věty obvykle pronesu……není to první a poslední panák, ale většinou první panák z mnoha (ale samozřejmě, jak už jsem říkala, panáky nepiju ;-) Tedy od té doby, co mám děti je nepiju. Nejsem sebevrah.)

Martě to moc nejelo a tak co uděláte? Samozřejmě, že to samaritánsky vypijete, aby vaše kamarádka netrpěla. Marťulka si poručila drink jinýho levelu!! „Maminka mi vždycky říkala, že alkohol se má zapíjet mlíčkem. Zalijete mi to Malibu mlíčkem?“ zeptala se servírky a teda upřímně, přestože jsme byly zatím střízlivé, málem jsme spadly pod stůl. Čtyři blondýny v baru, na stole milion Chupit s třešinkou a Malibu s mlíkem! Ani jsme si nevšimly, že u ostatních stolů je už prázno. Doufám jen, že prostě neodešli kvůli nám, protože naše historky musela slyšet celá hospoda.  Ne nadarmo se říká, že když mají matky volno od rodiny, jsou totálně nezvladatelný. Bar jsme tedy pochopitelně zavíraly. Fakt jsem si říkala, že ten personál nás musí nenávidět a byla jsem úplně v šoku, jak byly obě obsluhující holky milé. No a když se zavírá bar, tak prostě musíte jinam. Nikdo na vás není zvědavej, že jo.. „Tak ono snad dojde na toho Kaliče?!“ (nevím, proč se to k nám najednou hodilo o něco víc než když jsme začaly s alkem..)

Nevíte, kde ten bar je, ale doufáte, že to prostě nějak dáte a najdete ho. Lidi na vás řvou z okna ať se ztišíte – no po šestadvaceti Chupitech tak trochu možná ztrácíte pojem o hlasitosti. V tom u vás ale staví auto (no ty kráso! To jedou určitě ty lidi z toho okna!), blonďatá servírka z baru otvírá dveře, že nás hodí na diskotéku, která je na opačné straně města!!! (to vám pochopitelně dojde až při cestě zpátky, kdy jdete pěšky, protože prostě taxík by musel přijet až z Náchoda a to se mu nechce. A jo! Jestli se ptáte – měla jsem po sto letech podpatky!) Zpátky ale k té dobré duši, co nás naložila do auta. Ještě v baru jsem si říkala, že nás musela mít plné zuby. Byla skvělá. Zavedla nás přímo na diskotéku, kde teda moc lidí nebylo, ale když dáte třiadvacet Chupit (ale ve třech holkách! Tak to jde, ne?), tak vám to prostě neva.

Hele DJ! Ať nám zahraje Mikolase Josefa!!! (i když se asi s matkama vymykáme cílovce, všechny ho milujeme) „Můžete nám zahrát Mikolase Josefa Lie to me?“ Už nevím, co mi přesně odpověděl, ale abych to zkrátila, bylo to jasné NE. No nic. Po patnácti minutách jsem usoudila, že by ten nepříjemnej DJ mohl třeba změnit názor. „Zahrajete nám Mikolase Josefa?“ „Ne.“ Sakra, řikám si Co to je?“ A ještě to chvíli na to zabalil a odjel!! (haloooo! My tam pořád byly a pořád chtěly tančit!! Ehm.. Jako jediné ze všech….)

Druhý den ráno. Gabi hlavu pod polšářem, já zkotrolovala, jestli mám ruce a nohy a začala jsem se probírat. Vzpomněla jsem si na DJeje a řikám: „Jako proč to ten debil včera nechtěl hrát?“ „Protože měl jen osmdesátky! No ale tak tobě to zas tak nevadilo, ne?“ Řikám: „No vadilo, dyť jsem za ním byla dvakrát!“ „No nevadilo. Když jsem se vrátila ze záchodu, roztáčely jste to s holkama na tanečním parketě. Bylo už zhasnuto!! A ze dvou mobilů vám hrál Mikolas Josef! (true story) A všechny jste zpívaly Lie to me. Nikde lidi, nikde DJ…Jen vy a dvojitej Mikolas z mobilu a navíc puštěnej v různou dobu. Do toho jste si svítily baterkou v mobilu…“ Jo vlastně…… jo vlastně… zabte mě.

„Tyjo, budem muset nahlásit ten minibar.“ „Jakej minibar?“ ptám se. „No jak jste u nás po návratu ve čtyři ráno zaťukaly s pytlíkama mandlí a kešu a Kit Katem, že se spát ještě nejde.“ Kdyby se mě někdo zeptal, jestli jsem měla něco z minibaru, automaticky odpovím, že ne, protože si prostě nikdy nic nedávám z minibaru!!!, ale v tu chvíli mi svitlo! „No jo! Kit Kat! Ježiši moje dieta!!!! Kit Kaaaaat…… Ten byl dobreeeej!“ (mimochodem, vím pochopitelně o tom, že dieta padla s prvním Chupitem)

Po snídani se scházíme na recepci, abychom uhradily minibary. Jdu jako poslední ještě v lehkém alkoholovém oparu… Slečna mi povídá a zní mi to skoro jako bych byla v akvárku: „Tak prý jste se dobře bavily a na diskotéce to bylo dobrý, říkala kolegyně.“ V domnění, že mluví o servírce z baru odpovídám: „Ona pracuje i tady u vás?“ Doříkávám tu větu, kamarádka padá potrhaná smíchy k zemi, recepční je v záchvatu taky. „Neee, já to myslela tak, že vaše kolegyně mi to říkaly…“ 

Jo, dělejte si prdelky z někoho, kdo vidí dvojmo… A tak jsem pak asi deset minut řešila minibar (kdo si má jako pomatovat jestli to byla velká nebo malá voda?) , dalších deset minut věnovala platbě kartou a sledovala, jaké nervy ze železa recepční má. To se však nedalo říct, o pár lidech, co už chudáci čekali taky na placení. „Ehm, myslím, že by tady asi ti lidi rádi zaplatili,“ kopla do mě kámoška…

No tak pak už klapla jen vířivka bez bublin (myslím těch alkoholových), studenej bazén mě vrátil do reálu (studenej oproti vířivce) a k obědu jsme se vyloženě rozšouply – holky si objednaly vývar, já batátovou polévku… A pak jsme to zabily dokonalým suflé! Sbohem dieto! A nashledanou Rajská Zahrado! My se zase vrátíme, protože tě milujeme.. Snad nás po tom všem pustíš na své parkoviště a do prostor hotelu a restaurace :heart: Snad jo! Počet rozbitých skleniček nula a počet zdemolovaných věcí v pokoji taky nula!

 

Tak mám reklamaci od holek! Chupit bylo 28… A 4 Legendaria  :scratch:

IMG_20190210_121431_resized_20190213_102819821

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 542 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Další příspěvky

1 komentář

  • Květa Mechurova 14. února 2019 09:54

    Pěkně jste si to u nás ve městě užili! V Zámeckým baru jste si nic k jídlu nedali? Vaří tam nejlíp ve městě.. Potom Bonato v Náchodě je taky super. Jo a tě diskotéce u Sama se dřív říkala Dorazka

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)