zrc2

Hubnu – díl třetí: Zdolávání nástrah aneb Jak jsem nebyla v ketóze!

Teď to bylo týden, co držím dietu MyKeto bez sacharidů. Ani tak nemám problém s tím, že bych měla na něco šílené chutě (kromě pizzy, chleba, rohlíků, brambor, gratinovaných brambor, rýže, chipsů, tyčinek… Ne, dělám si srandu :D Fakt chutě zatím nechytám), ale jsou prostě věci, které děláte automaticky a dochází vám to, až když je dělat nemůžete.

Takže:

1.) Už několikrát jsem chtěla automaticky po Emi dorazit rohlík (v poslední vteřině jsem ho zahodila, jako by to byla mrtvá krysa)

2.) Už dvakrát jsem si při vaření rýže pro Emilku, dala lžičku rýže do pusy, abych zjistila, jestli už je uvařená. Poprvé, když mi to došlo, jsem ji hystericky vyplivla, protože co? SA-CHA-RI-DY !!!! Podruhé už jsem měla lžičku u pusy, když mi to docvaklo a skoro jsem té rýži vynadala!  :scratch: Mě ale nenachytáš, ty mrcho!

3.) Vyplivla jsem už i příkrm pro malýho, když jsem si olízla opatlanej prst od rozmixovaného kuřete s mrkví a bramborem, protože co? SA-CHA-RI-DY!

4.) To všechno jsem se samozřejmě snažila udělat tak, aby to neviděly děti, protože co? Děti se od svých rodičů učí a nechcete, aby jídlo rozžvýkaly, vyplivly ho a ještě ve školce říkaly, že to tak dělá doma maminka.

5.) Když jsem byla s Emilkou na narozeninové oslavě dcery mojí kamarádky, sedla jsem si ke stolečku, rozhlédla se a na stole chipsy, křupky, ořechový rohlíčky, které pekla sousedka! (a já hned nadšeně: „Tos pekla?!? :yahoo: a pak mi docvaklo, že SA-CHA-RI-DY a tak místo, abych si vzala, říkám: „Hmmm“ Hodně divný. Já vím, ale co chcete prostě říct?), dále hroznový víno (jupí! Je to zelený! To můžu! …aby mi v další vteřině došlo… Do prdele to je ovoce a ne zelenina), dort, tyčinky a okurka (huráááá!!!! Tu můžu! Tu fakt můžu! Snědla jsem celou misku)

6.) Stále jsme na narozeninové oslavě. Kamarádka: „Nedáš si jen kapku svařáku?“ „Neeeeeeee! Nemůžuuuuuuu!!“

A teď už se dostávám k tomu, že asi čtvrtej den se mi zdálo, že mi trochu splasklo břicho, pak se mi trochu zdálo, že špek na zádech se začíná zmenšovat… No prohlížim se a v jednu chvíli si říkám: „To půjde, už hubnu! Na konci ledna budu fakt hubená! Hlavně nežrat ty sacharidy!!!“ Asi šestej den říkám manželovi: „Hele zdá se mi, že jsem tak trochu hubenější v obličeji. Nepřijde ti?“ Muž: „Zdá, Brouči, zdá! To víš, že jsi!“ Zdá se mi to nebo to říká ironicky?!?!?! „Ty si ze mě děláš srandu!!“ „Nééééé!“ odpovídá. „Hele miláčku, ty si to možná nepamatuješ, jak jsi v šoku z toho, že fakt nejíš cukr, ale jeden den jsi mi říkala: „Týýýjooo, hele Zlatí, to břicho už je o kousek menší.“ Pak jsi říkala něco jako:“Hele, přijde mi, že už na těch zádech jsem trochu zhubla…“, no a pak jsi ještě mluvila o tom, že ty ruce už nemáš tak rozkydlý. Teď jsi přišla s obličejem.“ (smích, velkej jeho smích!!) 

No tak co! V životě jsem nedržela dietu! Prý to MyKeto funguje. Já se ale stejně bála stoupnout na váhu! Co když jsem přibrala a nehubnu?!? Protože víte, jak to prostě je! Přijdete si jednou za čas hubenější, stoupnete na váhu a zjistíte, že jste nezhubla, ale přibrala!!! A jste víte, kde! Tak nic! Šla jsem na jistotu. Dostali jsme nějaký papírky, který, když prostě počůráte, zabarví se do určité barvy a zjistíte, jestli už jste v ketóze (lidské tělo začne získávat energii z tuků a hubnete tuky a ne svaly – nebo tak nějak jsem to pochopila). Muž takhle přišel ráno po probuzení a já s dětmi už tak nějak pár hodin fungovala a hlásí mi: „Hele, dělal jsem si ze srandy ten test, jak jsem říkal, že nikdy dělat nebudu a víš co? Jsem v ketóze! Mám to trochu fialový!“ (ten papírek)

No musela jsem taky! Když už se teda nevážím, že jo! Čůrám jak blbec na ten papírek, div, že si nepočůrám ruku, čumím na něj, pak na návod, na něj, na návod, na něj, na návod…. Je bílej. Sakra je bílej! Ten papírek je bílej! Co je v tom návodu?!? Bílá znamená negativní! Do pytle, já nejsem v ketóze! Nejsem v ketóze!!! Jak to?!? Jak je možný, že nejsem v tý ketóze?!?! Vyhledávám na Googleu – moč, papírek v ketóze – a odpověď? Tu už teď nevim. Co si ale pamatuju, bylo: „…pak nejste v ketóze….“ Naštěstí se tam taky psalo, jak je to nespolehlivé a jak prostě u žen tyhle papírky často nefungují! (no uff! Tak proč se stresovat sakra!) Tak fungují u mužů… Kde je záhada, už ale nikde nikdo nepsal! No chápete to?! Píšu výživové poradkyni Verunce: „Ten papírek je bílej! Nejsem v ketóze! Všechno striktně dodržuju! (brečící smajlík) Na manžela řvu: „Nejsem v ketóze! Jak to, že ty jsi?! Ani to nedržíš kvůli sobě, ale „jen“ kvůli mně“!! V tu chvíli pípne mobil a odpovídá Verča: „Nebojte, pokud vše dodržujete, jak píšete, určitě v ketóze jste. Papírek použijte na lačno, pak to tam uvidíte.“

No jo. Na lačno! Druhý den ráno jdu na to. Blbec jsem! Už to funguje! Jsem v ketózeeeeeee!!!! Funguje to! Já hubnu, vidím to, i když to manžel nevidí! (teda vidí, ale zatím jen ironicky)

 

Pokud jste ještě nečetli o mém hubnutí:

Hubnu – díl první: Jak jsme s manželem začali hubnout

Hubnu – díl druhý: Všem dietářkám aneb Co mě drží nad vodou

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 489 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)