nohy

Bolesti nohou v těhotenství a po něm: Proč to nepodceňovat

Nevím, jak vás, ale mně v těhotenství hodně bolela chodidla. Poslední měsíce před porodem jsem snad už každé ráno kulhala, jaká to byla bolest. Nejhorší byla ta část pod prsty plus jsem začala trpět na otlaky. Říkala jsem si, že musím zajít po porodu na ortopedii. Po porodu to ale naštěstí přestalo, stejně jsem se ale bála spadlé klenby, když mě to tak bolelo. A tak jsem si počkala až půjdu s Mikuláškem na kontrolu kyčlí a rovnou jsem se k panu doktorovi objednala.

Prý se na mě mrkne až půjdu s Mikym na druhou kontrolu kyčlí. Takže zhruba cca za měsíc a půl. Jenže asi týden poté, co jsem vyšla od něj ze dveří, mě začala pobolívat pata.. Bolest se začala stupňovat a když jsem šla delší vzdálenost, začala jsem kulhat.. Něco jako takový „Žofre“ v ženském provedení. No – to je vlastně dost lichotka oproti tomu, jak to pojmenoval můj muž, když mě viděl jít ze schodů. Nebyl by to on, kdyby mi krásně nezalichotil: „Tyjo, ty jdeš, jak ježibaba.“ Jako já umírala při každým pohybu, slzičky na krajíčku…. No.. Je prostě zlatej. Co vám mám povídat. Ježibaba.

Nevím na čem to bylo závislé, ale někdy jsem vstala a šla jsem skoro normálně, jindy to bylo mnohem horší i při částečném došlapu, kdy jsem se snad nohou podlahy ani nedotkla. Začala jsem se cpát víc vápníkem a jedno ráno, kdy už jsem se nebelhala, ale opírala jsem se o všechno, co šlo, se na mě manžel nevydržel koukat, vrazil mi do ruky mobil a nakázal mi ať si tam okamžitě zavolám a zeptám se, jestli mě vezmou dřív.

Jen, abyste si nemyslely, holky. Já nejsem taková hrdinka, abych si řekla, že se do objednaného termínu zvládnu prokulhat dalším měsícem, ale samy víte, jak je někdy náročné vše skloubit. Manžel bývá většinou v práci a představa, že jdu s oběma dětmi k doktorovi mě příliš neuklidňovala. Navíc jsem věděla, jak dlouhé čekací doby u doktora jsou, takže dřívější termín byl docela scifi. Manžel ale trval na svém. „Zavolej tam. Třeba jim někdo odpadl. Já pojedu buď do práce později, nebo si to nějak zařídím.“ Zvedla jsem telefon a hned po pozdravu začala větou :„Vím, že máte pořád plno, ale …. blablabla něco o tom, že pata to a pata tamto, belhám se, dvě děti blabla a to a tamto“ a sestřička mě přerušila a povídá: „Dnes v devět nám odpadl pacient. Stihnete to?“ TO VÍTE, ŽE JO! Díky tomu, že máme lékařské centrum z domu autem asi dvě minuty jsem to stíhala s přehledem a kdybych nemusela sednout hned do auta, nekojila, nebála se, že pak dvě děti pod vlivem nezvládnu, asi bych bouchla radostí šampus.

Takže jsem tam šla a mimochodem – byla svědkem toho, kdy nějaký starý pán už takové štěstí jako já neměl. Přišel tam na blind bez objednání a vzít ho nemohli. (Zlatej manžel! Zlatý mobily! Miluju techniku! Miluju operátory!) Doktor mě poslal hned s nohou na rentgen a po něm mě hned znovu vzal. A ještě druhý mimochodem – já samozřejmě udělala úplně to nejhorší, co jsem mohla. Když nás něco bolí, snažíme se většinou dopátrat, co by to mohlo být, na internetu. A já tam našla tzv. „ostruhy“. Jenže ty se přece dělají starým lidem!!!! Takže zcela chytře jsem na doktora hned ve dveřích vybalila: „Hlavně mi neříkejte, že mám ostruhy! Je to ostruha?“ Doktor mi pobaveně odpověděl, že to není ostruha, ale viděla jsem na něm, že vytáhne podobné eso z rukávu. „Poďte se posadit. Podívejte se na ten snímek. Vidíte tady tu kost? Ta by měla směřovat směrem dolů a u vás jde nahoru. Říká se tomu Hegelova pata (do teď nevím, jestli to píšu správně, jestli jsem správně rozuměla, jestli říkal Hegelova, jestli to náhodou můj mléčnej mozek dobře zapsal) a vzniká při dlouhodobé zátěži.“ Hmm.. takže těhotenství – super. Moje tělo prostě není stavěné na to, abych byla tlustá! (to mi připomíná, že musím přestat cpát se dortama a začít konečně cvičit)

„Jak se to řeší?“ ptám se a cítím, jak mi pot teče po zádech a mateřské mléko tuhne na máslo. „No, když se na to vykašlete, tak se to pak seká..“ „CO?!?“ omdlívám v duchu a nemám k tomu daleko i v reálu. Asi jsem vypadala fakt na umření (fakt hrdinka po dvou porodech – a nezlehčujte to jen proto, že šlo o císaře – druhej den to je smrt), takže doktor zachraňuje situaci a dodává: „To já tím jen tak straším pacienty. Tak dopadají lidi, co se vykašlou na to, co jim doporučím. Budete chodit na rehabilitace. Dělá se to laserem a absolvujete jich pět. Bude vás to bolet o něco víc než teď.“ …hmm…napadá mě, jaký stupeň bolesti asi myslí, když mě to chvíli bolí tak, že lezu po zdi a chvíli míň. Hádala bych ale, že ta nižší to bohužel asi nebude. Ale – Ano, ano, budu chodit! Jen ať mi nic nesekají! (docela to jeho strašení zabírá) 

„Chcete chodit tady k nám? Jsou to dveře hned vedle. A nebo se objednat jinam?“ Řeknu vám to takhle. Celá návštěva u doktora trvala, včetně toho rentgenu, co byl o patro níž a přede mnou byl na rentgenu jeden jediný člověk, dvacet pět minut. Navíc to mám z domu dvě minuty autem. Řekl by někdo z vás, že chce někam jinam?

NAVÍC!! Info, co jsem nevěděla – pokud byste někdy takle na laser šli, někde ho hradí pojišťovna a někde za něj musíte zaplatit plus mínus 1500 za jednu návštěvu. U pěti návštěv je to už v peněžence dost znát! A hádejte co – já mám kliku. U nás to je na pojišťovnu.  No – takže jsem se šla objednat na recepci a první laser mám teď v pátek 19.října. Poslední 26.října. Tak na mě myslete!

PS: Ještě jedna věc. Na bolest té paty mi pomohl krém, co mi doporučila máma. Jmenuje se Algesal, je dokonalej a díky němu jsem přežila a nebelhala se jak ježibaba. Je na bolest, otoky a záněty.

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 422 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)