škat

(ne)Buďme perfektní: Život ze škatulky nebo ve škatulce?

Škatulkování. Přála bych si v minulosti neškatulkovat, ale protože si to zpětně uvědomuji, že jsem to dělávala a teď to vidím u některých lidí, říkala jsem si, že jste na tom možná podobně a že budete přesně vědět, o čem mluvím. Nikdy by mě nenapadlo, že budu někdy na tohle téma psát, ale vzhledem k tomu, že se můj pohled na svět s příchodem dcery otočil, říkala jsem si, že třeba někomu můj příspěvek otevře oči. Já kdysi příliš schovívavá nebyla. ;-)

Nedávno jsem seděla s bezdětnou kamarádkou na kafi. Zmínila se o jedné své bývalé kolegyni: „Chápeš to? Ona bude asi ten typ matky, co jen sedí, je zoufalá a kolem ní pobíhají řvoucí děti a ona nic neudělá.“ V tu chvíli jsem si vzpomněla na chvilky, kdy jsem bojovala s nevyspáním a byla jsem unavená kvůli nočnímu vstávání, protože se Emilce prořezávaly zuby nebo třeba měla horečku po očkování.. Kdyby kolem mě tehdy pobíhalo třeba dětí pět, možná bych je taky nevnímala – tedy pokud by neječely kvůli něčemu zcela zásadnímu. Než jsem se stačila nadechnout, kamarádka pokračovala: „Říkala jsem jí, že na ně musí být přísnější, když je na ně sama…“

„Ona je na ty děti sama??“ skoro jsem vykřikla. „Víš, jak strašně to musí být těžký? Já si to vůbec nedovedu představit!“ a debatu jsem pak radši nasměrovala jinam. A právě díky jejím slovům jsem si vzpomněla na sebe v minulosti. Nezazlívám jí, co řekla. Vždyť já jsem to měla kdysi úplně stejně. Tím neříkám, že teď jsem sežrala všechnu moudrost.. Vím, že jsem minulý týden psala článek Co jsem nechápala jako bezdětná a už jsem tam o pár věcech mluvila, ale teď mi jde především o to, co všechno se vlastně od maminek očekává. Není toho málo.

1.) Návrat na původní váhu

  • „Kolik kilo už máš dole?“ to je snad nejčastější otázka, kterou po porodu slýcháme. „CO JE TI PO TOM?“ by myslím nejraději odpověděla každá z nás. Většinou ale řekneme, že nám ještě něco zbývá. Přiznám se, že tu váhu řeším taky. Ráda bych se dostala na tu původní – i když je to otázka asi nějakých dvou hloupých kil. Ale myslím, že obecně nás to všechny tak nějak vnitřně stresuje. Copak musíme být perfektní? Takže jsem se rozhodla přestat to řešit. Samozřejmě bych nechtěla, aby se ze mě stala matrona, ale týrat se hlady nevydržím, na cvičení nemám bohužel čas a mám prostě důležitější věci na práci. Nedávno mě uchvátila fotka herečky Vlastiny Svátkové. Podle mě je to nejkrásnější žena českého a slovenského showbyznysu. A tahle dokonalá kráska se nechala vyfotit čtyři měsíce po porodu jen v podprsence (mimochodem – má tři děti). Proč? Jestli si myslíte, že se chtěla pochlubit plochým břichem, pletete se. Focení ji napadlo až poté, co ji dali do škatulky „dokonalá postava po porodu“. Nechala se vyfotit v sedě s povoleným břichem, které měla nebo třeba ještě má každá druhá máma. Chtěla tím změnit pohled na dokonalost, která se po nás ženách vyžaduje, chtěla nám dodat kuráž, abychom si dovolily být takové, jaké jsme. Vlastino, díky!

2.) Mámy v domácnosti

  • Ještě než jsem otěhotněla, myslela jsem si, že porodím a vrátím se alespoň nárazově k práci reportérky/redaktorky nebo něčemu takovému, co jsem dělala, protože přece nebudu tou ženou v domácnosti, co si „válí šunky na gauči a nic nedělá“. Nechtěla jsem, aby můj muž někde řekl: „Manželka je doma.“ Musím říct, že je mi zpětně trochu hanba. Kdybych věděla, že být doma s dítětem neznamená automaticky „být líná“, možná bych se na to dívala jinak. Pracovat jsem sice začala už půl roku po porodu, vím ale, že se své práci můžu věnovat pouze, když Emilka spí nebo když manžel hlídá. A co se týče „profese“ rodiče? Je to to nejkrásnější „povolání“, které nám může život nadělit a je taky pěkně náročné. Nic nepodcenit, vše se snažit dělat tak, jak se očekává, jak by se mělo dělat, vařit, uklidit po vaření, jídle, po dítěti, co si hraje.. a to se dostáváme k bodu č.3!

3.) Co jsi tady celý den dělala?

  • Troufám si říct, že tohle musela slyšet snad každá žena! Nevěřím tomu, že ne. Můžeme mít sebeharmoničtější manželství, úžasného manžela, ale pokud s vámi není od rána do večera doma, aby si všimnul, co je za celý den potřeba, je tutovka, že když večer přijde domů z práce, věta „A to jsi nemohla udělat aspoň tohle?“ nebo už zmíněné „Co jsi tady celý den, Broučku, dělala?“ zazní. A třeba to ani nemusí myslet zle. Pro totálně nezasvěcené, jako matka 1,5 starého dítěte přikládám stručně svůj denní harmonogram: Ráno dám dítě na nočník, pak připravit snídani, uklidit po snídani, hrát si nebo jet na cvičení pro mámy s dětmi, svačinka, vaření oběda s Emi v jedné ruce, protože chce být u mě, oběd, uklízení po obědě, uspat dítě, během hodiny, co spí, domácí práce, ale většinou mám práci, kterou musím odevzdat do určitého termínu. Pak už se ale najednou Emilka budí, chystám svačinku, hrajeme si nebo jdeme ven, pak zábava doma, koupání, večeře, úklid hraček, uspat-uspává manžel a mezi tím chystám večeři pro mě a pro něj. Do toho všeho mezi tím vším pochopitelně během celého dne přebalování, posazování na nočník. A večer? Pracuju nebo píšu na blog. Nedostanu se do postele dřív než o půlnoci. Opravdu jsem kdysi o ženách v domácnosti smýšlela tak, že jsou líné hledat si práci a proto jsou doma s dítětem? Posílám facku do minulosti. ;-)

Asi by se těch věcí našlo mnohem víc. Mě zatím napadlo napsat tyto tři a nemínila jsem to tak, že si stěžuju. Jen prostě říkám: Nechtějte po maminkách, aby byly perfektní, aby byly zároveň mámami, hospoďyňkami, kráskami s dokonalou postavou a v lepším případě k tomu všemu zvládaly dělat úspěšnou kariéru. Buďme k sobě shovívavější a neškatulkujte prosím!

škat2

 

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 333 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)