uvi

Mateřství očima maminek: Co jim dalo a vzalo

Měla jsem to štěstí, že v době, kdy jsem byla těhotná, otěhotněly i další moje kamarádky. A k jedné nové kamarádce jsem přišla jen díky tomu, že jsem se stala mámou. Ona už byla tehdy rodičem skoro rok  ;-)  Zrovna nedávno jsem si říkala, jak jsou každá úplně jiná a přitom si se všemi skvěle rozumím. Rolí maminek se ujaly po svém a i když si svůj každodenní řád zařídily každá úplně jinak, jedno mají společné – dělají vše proto, aby v rolích rodiče obstály. Vyzpovídala jsem je a ony v tomto upřímném rozhovoru přinášejí nejen mně, ale i vám, našim čtenářům, srdce na dlani. Kolik toho s nimi máte společného?

Co bylo za tu dobu, co máš dítě nejtěžší?

Lucka Š: Rozhodně šestinedělí, kdy jsem si sahala na dno svých fyzických i psychický sil, trpěla poporodními depresemi a přišlo mi, že celé mateřství nejde zvládnout.

Terka P: Asi krátce po porodu. Měla jsem silnou krevní anemii a měla co dělat, abych se postarala sama o sebe. Do toho mi nešlo moc kojit a místo návalů lásky a štěstí jsem cítila zoufalost.

Gábina P: Přenastavit si v hlavě, že už nejsem jen sama za sebe, že už nejsou na prvním místě moje potřeby a přání, že se nemůžu jen tak sebrat a někam vyrazit, kdykoliv se mi zachce, že je tu někdo jinej, na mě zcela závislej, a že to vyžaduje moje totální nasazení.

Miri K: Určitě začátek, kdy syn moc nepřibíral, stačilo mu málo a já se snažila rozkojit.

Co tě nejvíc překvapilo?

Lucka Š: Jak je to strašně náročné a krásné zároveň. Čekala jsem, že to nebude pohodička, ale netušila jsem, že opravdu se na nějaký čas staneš „otrokem“ svého dítěte.

Terka P: Jak moc silná láska k dítěti je. A jak moc pro mně znamená.

Gábina P: Jaká je to fuška ;-)  Nevím, co jsem si myslela, ale byla jsem strašně naivní. Dnes se v duchu omlouvám všem těm matkám, na které jsem dřív koukala trochu s despektem, z čeho že to jsou na tý mateřský dovolený tak vyřízený.

Miri K: Že si stačím vyčistit zuby už! v 11 hodin. ;-)  Jinak mě překvapuje každý den něco. Zvlášť v tom prvním roce dělal syn pokroky denně.

Lucka S.

Foto: Lucka Š. s malým teroristou Milánkem

Kdy máš v plánu začít pracovat / pracuješ? A kolik hodin denně?

Lucka Š: Já vlastně ani pracovat nepřestala. Pracovala jsem den po porodu a do procesu se vrátila asi 4 dny po porodu. Sice je to někdy dost vysilující, kombinovat to s mimčem, ale s pomocí tatínka se to dá. Práci se věnuji tak 3-4 hodiny denně.

Terka P: Nad prací přemýšlím každý den. Chtěla bych začít nejraději hned, alespoň na částečný úvazek. Poslední dva roky jsem studovala němčinu, právě proto, abych mohla mít dobrou práci. Ale vím, že Matyášek teď bude potřebovat ještě nějakou dobu mámu na full time.

Gábina P: Začala jsem pracovat asi 3 měsíce po porodu.  V průměru mi práce zabere tak dva dny v týdnu, někdy o něco víc. Chtěla jsem pracovat, abych občas oprášila mozkové závity a na chvíli si odskočila od plen a kašiček. Taky mi prospívá občas pohovořit s dospělými lidmi v celých větách nebo dokonce složitých souvětích a používat více než jednoslabičná slova a citoslovce zvuků zvířátek  :good:

Miri K: Zatím neplánuju. Hrozně to utíká a já si chci syna co nejvíc užít.

Kdy dát dítě do školky a kdy je na to podle tebe brzy?

Lucka Š: Já na začátku chtěla dát našeho malého teroristu, jak mu láskyplně říkáme, už v 8mi měsících do jeslí, ale teď bych už to neudělala, to je fakt moc brzy. Ale ve třech letech je, myslím, ideální doba.

Terka P: Myslím, že ideální čas je ve 3 letech. Někde jsem četla, že ve dvou letech dítě potřebuje být se svou mámou nejvíc.

Gábina P: Dceru jsem začala dávat do jeslí na pár hodin týdně už v jednom roce.  Možná je to brzy, ale ona už tenkrát vyhledávala společnost dětí a podle mě jí to prospělo a mě ostatně taky. A v důsledku se i kvalita našeho společně tráveného času zlepšila, protože tím, že jsme si od sebe tak nějak odfrkly, tak jsme si to spolu pak víc užívaly.  Za mě to bylo jedno z nejlepších zásadních rozhodnutí, které jsem kdy udělala.

Miri K: Do třech let syna do školky určitě nedám. Spíš ještě později. Bude taky záležet na něm. S dětmi se ale potkává už od narození, takže si vlastně na kolektiv pomalu zvyká.

gven

Foto: Gábi s dcerkou Gvendulkou (nebo spíš Gvendulka a její první selfie s Gábi)

Chůva ANO/NE?

Lucka Š: Když nefungují babičky, jsem rozhodně pro, když jsou na ní finance.

Terka P: Určitě ano. Když nejsou k dostání babičky. Musí to být ovšem ověřená „paní na hlídání“. Nikdy bych syna nesvěřila nějaké cizí paní/holce z internetu.

Gábina P: Proč ne, ale vyžaduje to velmi pečlivý výběr. Každopádně mě osobně víc vyhovují právě jesle/školka kvůli kolektivu dětí.

Miri K: Nejsem proti chůvám, já bych ale chůvu nechtěla. Zaprvé jsem se synem doma, takže ji nepotřebujeme, a když je potřeba pohlídat, zaskočí tatínek.

Jak moc se zapojuje tatínek dítěte a jak moc by měli muži s dítětem pomáhat?

Lucka Š: Občas mi přijde, že v roli mámy je spíš můj přítel. Opravdu se o malého stará, vstává k němu ráno, krmí ho, a kdyby mohl, tak ho snad i kojí. Jsem za to vděčná, protože mám i čas pro sebe. Podle mě si to mimčo udělali oba, tak by se o něj měli i oba starat.

Terka P: Manžel mi pomáhal první rok hodně, moc se snažil a dělal všechny věci, které ostatní chlapi moc nemusí. Teď už má novou, časově supernáročnou práci, takže je to kompletně na mně a je to fuška. Pro mě osobně je to věc, za kterou si manžela vážím doposavaď nejvíc.

Gábina P: Partner se zapojuje hodně. 6 dní v týdnu s dcerou ráno vstává, hlídá ji, když potřebuji jít do práce nebo si chci jít zacvičit apod. Dokáže se o ni postarat se vším všudy. Myslím, že je to dobře nejen pro mámu, které se díky tomu uleví, ale je to přínostné hlavně pro jejich vzájemný vztah táta – dcera/syn.

Miri K: Můj muž se zapojuje v podstatě už od té doby, co se náš chlapeček narodil. Dobrovolně a rád. A jde mu to moc dobře.

miri

Foto: Naše matka v nesnázích Miri s Oliverkem

Kdy si podle tebe mají dát rodiče poprvé od dítěte „oraz“ a odjet někam bez něj?

Lucka Š: My teď byli 5 dní na první kratší dovče bez teroristy a hlídala přítelova mamka. Sama nám to nabídla, tak proč to nevyužít. Poprvé jsme byli od malého pryč na víkend, když mu byly asi 4 měsíce. Já už nekojila, tak mohl být u babičky a my se konečně vyspali.

Terka P: My jsme ještě nikde sami společně nebyli. Syn je cestovatel a byl všude s námi. Chystáme se teď sami v srpnu na víkend do Rakouska.. To bude Matyášek koukat. ;-)

Gábina P: My jsme bez dcery společně jestě nikam nejeli. Odvezli jsme jí k babičce a užili si radši jako peciválové pohodu na gauči doma :yahoo:  Byl jí tenkrát asi rok a jednalo se o dvě noci a bylo to naprosto skvělý! Ale jinak to neděláme, nemám z toho zrovna dobrý pocit. Nemám problém, dát ji na pár hodin do školky, k babičce, nebo ji nechat přes noc s tátou, ale necítím se dobře při myšlence, že se ráno probudí a nenajde tam ani mámu ani tátu.

Miri K: My ještě bez syna nikde nebyli, protože pořád kojím. A zatím si to s mužem ani jeden moc neumíme představit. Takže, když výlet, tak všichni tři.

Co se ti líbí na životě rodiče nejvíc?

Lucka Š: Jak jsou ty dny různorodé. Máme sice nespáče, ale za to je to jinak děsnej pohodář. Furt se směje a za jeho úsměv bych vraždila. Když se na mě usměje, tak už v životě nic jiného nepotřebuji.

Terka P: Že mi ukazuje novou stránku sebe sama, kterou jsem do teď neznala a taky mě učí žít víc přítomností. Dřív jsem přemýšlela stále co bude, teď s Matyáškem prožívám každou chvíli mnohem víc.

Gábina P: Je kouzelný, když se přijde dcera přitulit, obejmout to malý teplý tělíčko, které vám bezmezně důvěřuje. Nic víc není.

Miri K: Když to vezmu kolem a kolem, tak to celé je vlastně velký zázrak.

A nejmíň? ;-)  

Lucka Š: To nevyspání. Terorista nespí nikdy celou noc, často se budí a ty jeho ranní budíčky v 5 ráno jsou nic moc.

Terka P: Spánkový deficit, který stále trvá, díky tomu, že syn stále moc nespí. A taky nevyžádáné rady jistých členů rodiny.

Gábina P: Noční a ranní vstávání.

Miri K: Že jsem musela zapomenout na svůj budík nařízený stabilně na 10 hodin. Teď mám budík, který „nezaspí.“

Milé holky, děkuju, že vás ve svém životě mám a že jste upřímně a beze strachu z našich čtenářů odpověděly na všechny mé otázky. Mám vás ráda :heart:

terka

Foto: Terezka s Matyáškem

Informace o autorovi

Tereza
Tereza
Autor s 415 příspěvky
Více informací o Tereza

Snažím se v životě nemalovat si černé scénáře. Proto mám ráda citát A. Lincolna: „Většina lidí je tak šťastná, jak šťastná se rozhodla být.“

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)