IMG_2471

Mámo, už sedím, s ležením je konec!

Mám strašnou radost. Olí se poprvé posadil. Bylo to teda asi už před čtrnácti dny, ale chtěla jsem mít jistotu, že se do sedu nedostal nějakou náhodou (nebo že mu k tomu nepomohly nějaké nadpřirozené síly ;-) ), ale že má sezení opravdu zmáknuté a ví, jak na to. Teď jsem si teda jista nastopro. Denně nám to s mužem předvádí a my jsme z toho samozřejmě celí paf a Olí zřejmě tuší, že se rodiče tetelí blahem, takže si to užívá a posazuje se pokaždé, když se kolem něj jenom mihneme. ;-)

Ale proč vám to píšu. Jeho první posazení byla pro nás dost zásadní věc. Olí je akční dítě a odmala už děsně zvídavej („prej“ po mamince  :rose: ). Kde se co šustne, všechno registruje, takže udržet ho vleže ať už v hlubokém kočáru nebo na zemi, kdy neměl šanci vidět všechno tak, jak by chtěl, byl oříšek a dožadoval se mermomocí nahoru, i když ještě neuměl sedět. My „nabrífovaní“ od pediatričky věděli, že dítě se posazovat nesmí a že na to musí přijít samo, takže nezbývalo, než syna chtě nechtě držet „při zemi“. Výjimkou byla polohovatelná jídelní židlička a vajíčko, kde mohl být na nejnutnější dobu v pololeže. Takhle to trvalo asi půl roku a občas to nabíralo dost vysoké grády. Olí řval, že chce vidět a kdyby uměl mluvit, tak nám určitě řekne „svý“. Nejspíš něco v tom smyslu: „Okamžitě mě posaďte, ať konečně taky něco vidím a ne jen velký kulový!“ No, a zanedlouho bude Olímu rok a my slavíme. Ještě ne jeho narozeniny, ale že sedí. A sám! (Vím, že některé děti sedí daleko dřív, ale co dítě, to originál, takže u nás to slavíme téměř na roce. :heart: ).

A poprvé si k jeho životnímu počinu vybral opravdu unikátní místo. Pomohla mu myčka. Jo! Vždycky, když z ní uklízím nádobí, syn mi u toho asistuje. Děsně ho ta věc fascinuje. A jednou, zatímco já rovnala talíře do skříňky, se takhle zničehonic ze strany chytil rukou dveří myčky, vzepřel se a doteď absolutně netuším, jak to udělal, ale když jsem se otočila, seděl. Přesně jako u stolu. Nohy pod myčkou a ruce položené na sklopených dveří, ze kterých si udělal stolek. Kdyby měl svoji lžičku, klidně mohl začít třeba jíst. Můj muž byl zrovna doma, takže jsme z toho byli pochopitelně v naprostém transu! Olí ale dělal, jako že sezení je vlastně brnkačka a co jako máme a za stálého brebentění a rozpravy s myčkou studoval každou její část.  :rose:

My jsme se zatím dohadovali, jak se k sezení dopracoval. Každý jsme přesně věděl, jak to udělal a přesvědčoval toho druhého o své teorii sedu. Asi je vám jasné, že obě teorie byly úplně mimo a že jediný, kdo to věděl, byl náš syn. :heart:

Teď už to dává „levou zadní“ i bez toho, aniž by se něčeho přidržoval a je štěstím bez sebe, že konečně vidí, co potřebuje a že si v sedě může i lépe hrát. A my jsme s mužem samozřejmě pyšní rodiče, ale pyšní i na sebe (i když nás to stálo dost nervů a sil ;-) ), že jsme to vydrželi a společně to zvládli. :yahoo:

Pokud i vaše děti ještě nesedí, nezoufejte, dá se to přežít a jednou vám ratolesti poděkují, že jste je neposazovali dřív než si sedly samy a uchránili je tak do budoucna od problémů zad. ;-)

Držím palce vám i vašim dětem!  :bye:   

IMG_2448

Informace o autorovi

Mirka
Mirka
Autor s 304 příspěvky
Více informací o Mirka

John Lennon: "Láska je odpověď." Mirka: "A produktem lásky je nový život...se spoustou otázek."

Zanechte komentář

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)